Štěkeň (zámek)

Panorama zámku

Původní tvrz přestavěli na zámek v letech 1664–1665 tehdejší majitelé panství, Losyové z Losinthalu. Jedním ze členů tohoto rodu byl také hrabě Jan Antonín Losy z Losinthalu, loutnista a hudební skladatel evropského významu, který se na zámku narodil. Ten zde nechal vybudovat (Losyho, či Velký) koncertní sál s prostorovou malbou, který dnes nese jeho jméno.[2] Když zemřel Adam Filip, poslední hrabě Losy z Losinthalu, získal jej roku 1781 od jeho vdovy Josef Mikuláš Windischgrätz.

Po první světové válce bylo celé panství v držení Dr. Alfréda Windischgrätze dáno už v roce 1921 do záboru a na velkostatku provedena pozemková reforma.[3][4] Dnem 1. srpna 1921 zahájil přídělový komisariát Státního pozemkového úřadu na přejatých částech velkostatku Štěkná, Vlachovo Březí, Češtice, Volyně o rozloze 1 700 ha provádění reformy.[5] Správní výbor Státního pozemkového úřadu dne 17. srpna 1922 projednal rozhodnutí pracovní komise pro příděl a hospodářské záležitosti a komise pro přejímání a odhady a schválil velikosti zbytkových statků a drobného přídělu na objektech velkostatku Štěkná (Vlachovo Březí, Češtice, Volyně).[6] Zemědělská půda byla rozparcelována a lesy postátněny. Dne 4. září 1922 byl zámek prodán Ústavu anglických panen.

Dne 1. srpna 1921 se ve Štěkni čp. 123 usadil pozemkový komisař V. Queisner s pomocníky a začal rychle pracovat. Není bez zajímavosti, že tento státní úředník se sám stal „zámeckým pánem“, když si později pořídil zabavený zámek ve Stráži nad Nežárkou. Podle původních záměrů byl zámek s kaplí svaté Barbory a přilehlým parkem (17 ha) pronajat do roku 1933 Ústavu anglických panen za 18.200 korun ročně + placení činžovní daně. Knížecí rodina si navíc vyhradila právo užívat pět místností k občasnému pobytu. Úředníci pak ale rozhodli jinak. Dne 4. září 1922 byl zámek prodán Ústavu anglických panen... Dvůr ve Štěkni si koupil Eduard Vachout, v Řepici rolnické družstvo, v Rovné Jan Šašek, v Droužeticích Jan Bízek. Panské dvory Cehnice, Čejetice a Mladějovice zůstaly v majetku ministerstva zemědělství. Knížecí kancelářskou budovu ve Štěkni získala Tělovýchovná jednota Sokol, zdejší lihovar pak hospodářské družstvo. Tak během dvouletého procesu zaniklo po 138 letech windischgraetzské panství v jižních Čechách

—Pavel Koblasa, Panství Štěkeň a Windischgraetzové[7]

Kongregace Anglických panen na zámku zřídila dívčí školu s internátem. Děvčata se učila francouzštině, angličtině, němčině, ženským ručním pracím, hře na klavír a na housle a zpěvu. Při učilišti fungovala dětská opatrovna. Kongregaci byl na konci 40. let zkonfiskován. Poté zde do roku 2001 fungoval domov důchodců,[8] již po roce1990 byl však zchátralý zámek vrácen společenství Congregatio Jesu. Do zámku se vrátilo devět řeholnic.[9]

„Když jsme předávaly dům, jenž byl znárodněn, byl plně zařízený. Byl zde i krásný nábytek, který zde zůstal po rodině Windisch-Graetzů. Když nám v roce 2001 vraceli dům, vše, co tady bylo, ukradli, odnesli anebo zničili. Zůstaly jenom holé zdi a zničené, špinavé podlahy. Nic tady nebylo, ani jedna židle. Tak nám to vrátili a to už byl komunismus dávno pryč,“ uvedla sestra Marie Cyrila Pinková.[9]

V anglickém parku u zámku rostou 300 let staré, vzácné duby plazivé.

• 
  Hlavní vstup do zámku
• 
  Severní průčelí zámku
• 
  Brána do zámeckého parku z ulice U Zámku
• 
  Zahradní průčelí zámku
• 
  Erb Windischgrätzů na bráně do zámeckého parku
• 
  Erb Losyů nad hlavním vstupem do zámku
• 
  Erb Hodějovských v ohradní zdi zámeckého parku

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Štěkeň na Wikimedia Commons
• Stránky Congregatio Jesu v Čechách