Šrí Aurobindo

Již jako dítě chodil do křesťanské školy ve městě Dárdžiling.[1] Poté odjel do Anglie, kde vystudoval na King's College v Cambridge. Do Indie se vrátil v roce 1892 a pracoval pak ve státní správě. Po návratu se zapojil do nacionalistického hnutí v Bengálsku. Byl zatčen, obviněn z přípravy bombových útoků, avšak u soudu byl nakonec jen kvůli protibritské publicistice. Nakonec musel být stejně propuštěn, po vraždě klíčového svědka procesu. I krátký pobyt ve vězení měl ale zásadní dopad na jeho duchovní život, měl tam mystické vize a po propuštění se stáhl z politiky, odstěhoval se do města Puduččéri a věnoval se již jen duchovním vědám a literatuře. Vyvinul techniku, kterou nazýval integrální jóga. Její systém je popsán v jeho nejdůležitějším díle, spise Božský život. K dalším textům patří epická báseň Savitri a komentáře k Védám, Upanišadám a Bhagavadgítě. Založil též vlastní ášram. K jeho nejznámějším žákům patří Šrí Činmoj a Mirra Alfassa, která založila experimentální město postavené na jeho principech a nazvala ho Auroville.

Podle Šrí Aurobinda se v průběhu dějin uskutečňuje přechod od podvědomí k vědomí a nadvědomí. Dosažení mystického nadvědomí je řešením záhady dějin a uskutečněním lidských tužeb. Někteří Evropané upozornili Aurobinda, že jeho myšlenky mají blízko ke koncepcím Teilharda de Chardina, což ho překvapilo, protože jeho dílo neznal. Naopak znal Nietzscheho a byl si vědom souvislostí s jeho tezí o nadčlověku. Badatel Steve Odin napsal, že Šrí Aurubindo rekonstruoval Védántu za pomoci hegelismu (postupné projevení se univerzálního ducha v dějinách). Sám Auribindo však tvrdil, že mu německý idealismus, včetně Hegela, nic neříká, protože není intuitivní.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sri Aurobindo na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šrí Aurobindo na Wikimedia Commons