Škoda 706 RTO

Škoda 706 RTO (rámový trambusový osobní[1]) je typ československého autobusu, který byl vyráběn národním podnikem Karosa mezi lety 1958 a 1972 (první prototyp již roku 1956). Odvozen byl z nákladního automobilu Škoda 706 RT. Ve výrobě byl nahrazen autobusy Karosa řady Š. V Polsku byl ale licenčně vyráběn pod označeními Jelcz 272 a Jelcz 041 až do roku 1977.

Škoda 706 RTO

Brněnský historický autobus Škoda 706 RTO MTZ

Typ 706 RTO
Výrobce LIAZ Rýnovice
Karosa Vysoké Mýto
SVA Holýšov
Vyráběn v letech 1956–1972
Technické údaje
Délka 10 720 mm
Šířka 2500 mm
Výška 3150 mm
Pohotov. hmotnost 8570–8950 kg
Obsaditelnost (sezení:stání) různá
Pohonné jednotky
Motory
Motor Škoda 706
Výkon 117,6 kW
Převodovky
Převodovka
Druh mechanická
Počet přev. stupňů 5+1

V Československu se na výrobě autobusů 706 RTO podílely podniky LIAZ (podvozek a motor) a Karosa (karoserie a kompletace). Od roku 1958 byly ve Státní výrobnách autodílů (SVA) v Holýšově prováděny generální opravy autobusů Škoda 706 RO, při kterých byly na původní podvozek dosazovány karoserie typu RTO vyrobené právě v Holýšově, čímž de facto vznikl nový vůz. V letech 19671972 potom SVA Holýšov stavěl vlastní autobusy 706 RTO-SVA na podvozcích z LIAZu.

S výrobou autobusů Škoda 706 RTO se skončilo ve Vysokém Mýtě v 70. letech (od roku 1964 do roku 1968 se souběžně vyráběly ve Vysokém Mýtě i autobusy nového typu ŠM 11, až v roce 1970 řadu RTO zcela nahradila výroba autobusů typu ŠL 11), ale ještě mnoho let poté se jejich podvozky a motory dodávaly např. do Polska pro stavbu autobusů Jelcz 272 a 041. V Polsku licenční výroba skončila v roce 1977.

Autobus 706 RTO byl vyráběn pod značkou Škoda, neboť až do začátku výroby řady Š v Karose (polovina 60. let) byly autobusy vyrobené v Československu označovány podle značky motoru.

Ještě na počátku 90. let bylo na původním strojním zařízení v LIAZu vyráběno několik desítek nových motorů 706 ročně jako náhradní díly.

Konstrukce

Vůz je dvounápravový a má trambusovou, polosamonosnou karoserii (jejíž ocelová kostra byla elektricky svařena) spočívající na nosném rámu. Vozová skříň byla oplechována z lisovaných profilů. Vstup do autobusu zajišťovaly jedny nebo dvoje (podle verze) dveře, které byly ovládány mechanicky nebo elektropneumaticky řidičem či průvodčím. Řidič měl navíc svoje vlastní dvířka v levé bočnici, která vedla přímo na jeho stanoviště. Interiér vozu byl obložen umakartem, střecha dřevovláknitými děrovanými deskami. Varianty MTZ, MEX a KAR byly uzpůsobeny k tahání autobusových vleků (Karosa B 40, Jelcz PO-1E).

Autobus byl díky svému tvaru přezdíván „vajíčko“ nebo „okurka“ nebo „knedlík“.

Velmi často se uvádí, že design karosérie je dílem Otakara Diblíka. Není to však úplně pravda: Diblík totiž přišel do Karosy až v době, kdy byl autobus téměř dokončený, podílel se tedy spíš na detailech, než na kompletním výtvarném řešení. Je také vysoce nepravděpodobné, že by zaběhlí návrháři z dob Sodomky ponechali vytvoření karosérie na čerstvém absolventu vysoké školy. Výše uvedené tvrzení spíše vychází z toho, že Diblík skutečně vytvořil interiér speciální luxusní verze autobusu pro výstavu Expo 58 v Bruselu.[2] Ten byl určen pro 24 sedících cestujících, v jeho výbavě byl i televizor a v zadní části toaleta a kuchyňka. Pravděpodobně se později Diblíkovo jméno nepřesně vztáhlo na celou řadu RTO.

Varianty

Autobusy 706 RTO byly vyráběny ve čtyřech variantách: 706 RTO MTZ (městský tuzemský), 706 RTO MEX (městský exportní), 706 RTO KAR (meziměstský linkový) a 706 RTO LUX (meziměstský dálkový – autokar). Poslední modifikací vozu 706 RTO byl kloubový autobus Škoda 706 RTO-K vyrobený v jediném exempláři.

  • MTZ - městský autobus pro tuzemské zákazníky. Má dvoje skládací elektropneumaticky ovládané dvojkřídlové dveře. Modifikace MTZ byla dodávána všem dopravním podnikům v Československu a byla primárně určena pro provoz v rámci městské hromadné dopravy. Některé autobusy (dle provozovatele) byly také vybaveny místem pro průvodčího.
    • Kapacita: k sezení 20 až 39 míst (sedačky pro cestující většinou v rozmístění 2+1, výjimečně 2+2), k stání 43 až 58
    • Rozměry: délka 10 810 mm, šířka 2500 mm, výška 2900 mm
    • Hmotnosti: pohotovostní 8590 kg, nosnost 5810 kg, celková 14 400 kg
    • Maximální rychlost: 65 km/h
    • Spotřeba paliva: 28 l/100 km
  • MEX - městský autobus určený pro export. Varianta MEX se příliš nelišila od MTZ. Rozdíly byly pouze v detailech (např. u vozů pro Kubu to byly masivní nárazníky), některé vozy MEX dokonce jezdily i v československých městech.
  • KAR - verze pro meziměstskou linkovou dopravu, tj. především jako linkové vozy ČSAD, ale i tuto variantu zakupovali v menším množství někteří provozovatelé MHD. Má jedny elektropneumaticky ovládané dveře (výroba z Vysokého Mýta dvoukřídlé, výroba Holýšov čtyřkřídlé), koženkou čalouněná sedadla a nad nimi odkládací síťkový nosič. Na střeše je zahrádka (nosič zavazadel). Varianta KAR byla ze všech modifikací výrobně nejpočetnější.
    • Kapacita: míst k sezení 41+2 (uspořádání sedaček 2+2), k stání 38
    • Rozměry: délka 10 810 mm, šířka 2500 mm, výška 3180 mm
    • Hmotnosti: pohotovostní 8700 kg, nosnost 5700 kg, celková 14 400 kg
    • Maximální rychlost: 75 km/h
    • Spotřeba paliva: 26 l/100 km
  • LUX - verze pro dálkovou dopravu, byly používány na dálkových vnitrostátních i mezinárodních linkách. Má jedny mechanické dveře. Sedadla mají pružinami pérované polštáře, sklápěcí opěradla a loketní opěrky. Za sedadly jsou síťky na malé věci a popelníky. Sedadla a stěny jsou čalouněny koženkou, na oknech jsou záclonky. Má zasklené přechodové oblouky mezi střechou a boky, popřípadě i střechu – tato verze je k vidění ve známém filmu Florenc 13.30.
    • Kapacita: míst k sezení 38+2
    • Rozměry: délka 10 810 mm, šířka 2500 mm, výška 2980 mm
    • Hmotnosti: pohotovostní 8950 kg, nosnost 3850 kg, celková 12 800 kg
    • Maximální rychlost: 85 km/h
    • Spotřeba paliva: 23 l/100 km

Provoz

V Karose bylo vyrobeno celkem 14 451 vozů 706 RTO. K tomu je ale potřeba připočítat ještě autobusy a karoserie vyrobené v SVA Holýšov a v LIAZu Rýnovice.

Díky monopolnímu postavení společnosti Karosa se vozy 706 RTO objevily ve všech československých městech i na spojích ČSAD meziměstských i dálkových. Poslední autobusy 706 RTO dojezdily v roce 1986 na středním Slovensku a na Vsetínsku.

Tyto autobusy také byly exportovány (např. na Kubu, do Egypta, Bolívie, Rumunska, Afghánistánu, Tuniska a do mnoha dalších zemí).

Přívěsy a návěsy

V roce 1961 byl představen prototyp autobusového návěsu Karosa NO 80 odvozeného z autobusu Škoda 706 RTO. K sériové výrobě však nedošlo.

Polský autobusový přívěs Jelcz PO-1 se však hromadně vyráběl a byl používán i v Československu.

Historické vozy

Protože bylo do dnešní doby zachováno mnoho autobusů Škoda 706 RTO, následující výčet rozhodně není kompletní.

Česko
Slovensko
  • DP Bratislava (vůz ev. č. 236 verze MTZ)
  • SAD Trnava (1× LUX, SPZ TT-H040)
Německo
  • BBG Eberswalde (1× KAR, SPZ BAR B109H)
Soukromé sbírky
  • ŠKODA BUS KLUB PLZEŇ (LUX r. v. 1961; verze TRST, pojízdná transfuzní stanice, r. v. 1964)
  • Nitra (LUX, vůz je garážovaný ve Slovenském zemědělském muzeu, patří soukromým osobám)
  • ANVI TRADE s.r.o. (LUX, SPZ AX 38-60)[5]
  • KHA Bratislava (1× LUX, SPZ BA-794CI; 1× KAR)
  • neznámý vlastník (1× KAR, SPZ 06V 0142 původně FTL Prostějov)
  • občanské sdružení Za záchranu historických autobusů a trolejbusů Jihlava (jihlavský vůz ev. č. 141 verze MTZ)
  • neznámý vlastník (1× KAR, SPZ 02V 0608)
  • Jiří Benda, Bítovčice (1× KAR, SPZ 06V 0641)
  • Nadační fond Klíček Praha (1× KAR, SPZ 8A9 2561)
  • Ivan Pacák (1× KAR, SPZ LI 73-88)
  • Martin Uher (1× LUX, SPZ V 5171; 1× KAR, SPZ PZA 74-72; 1× MTZ, SPZ )
  • Nadační fond Klíček Praha (1× KAR, SPZ 8A9 2561)
  • Povoznictví Vitostav - Praha (1× LUX, SPZ 1AE 2599)
  • soukromý sběratel (1× KAR, SPZ 1SC 0778)
  • soukromý sběratel (1× KAR, SPZ 706 SK0DA)
  • soukromý sběratel (1× KAR, SPZ 11V 2611)
  • soukromý sběratel (1× KAR, SPZ 2AP 1111)
  • soukromý sběratel (1× KAR, SPZ 01V 0845)
  • soukromý sběratel (1× KAR, SPZ 3A6 8802)
  • soukromý sběratel (LUX, SPZ 1H7 5000)
  • soukromý sběratel (LUX, SPZ 4H3 3553)
  • soukromý sběratel (1× KAR, SPZ 11V 3979)
  • Retro Auto Muzeum (KAR, SPZ HKA 44-44)
  • neznámý vlastník (KAR, ex RTO Club)
  • RTO Club (CAR, v renovaci)
  • Muzeum Výtopna Zdice (1x RTO CAR ex fotbal Příbram, prošel SVA Holýšov - toho času renovace)
  • Jan Koušek (LUX, SPZ 01V 0845)
  • Madeta (pojízdná prodejna mléčných výrobků „Madetka“ od r. 2018)[6]

Odrazy v kultuře

Dálková verze Škoda 706 RTO LUX byla hlavním neživým spoluúčinkujícím v československém filmu Florenc 13.30 z roku 1957.

Odkazy

Reference

  1. HARÁK, Martin. Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů (II). Praha: Nakladatelství CORONA, 2005. ISBN 80-86116-31-X. S. 77.
  2. PAULY, Jana. Designér Otakar Diblík [online]. Czechdesign.cz, 2004-05-04 [cit. 2017-05-01]. Dostupné online.
  3. Vůz DPMB 2253II (706 RTO CAR) [online]. Bmhd.cz [cit. 2020-08-14]. Dostupné online.
  4. Vůz TMB #202 (Škoda 706 RTO MTZ) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-08-14]. Dostupné online.
  5. dabra. Čerstvě zrenovovaný autokar Škoda 706 RTO LUX společnosti ANVI TRADE [online]. Busportal.cz, 2009-06-27 [cit. 2009-07-29]. Dostupné online.
  6. SRPOVÁ, Eva. Do Škody 706 RTO pro máslo. Legendární autobus se proměnil v pojízdnou prodejnu. Aktuálně.cz [online]. 2018-11-01 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online.

Literatura

  • Jan Neumann, Autobus Škoda 706 RTO, GRADA 2011, ISBN 978-80-247-3437-8

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.