Širk
Širk (arabsky شرك, v češtině obvykle překládáno „přidružování (k Bohu)“ nebo volněji „modloslužba“) je v islámu označení pro zavrhované praktikování modloslužby či polyteismu. Širk doslovně znamená partnerství, sdílení či přidružování, ale v terminologii islámu to znamená akt přidružování společníků k Alláhovi v jakékoli formě. Širk je opakem či popřením víry v jedinečnost Alláha - tauhídu.
Širk v Koránu
Korán před širkem opakovaně varuje: "Bůh věru neodpustí, je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí, komu chce, věci jiné, než toto. A kdokoliv přidružuje k Bohu, dopouští se hříchu těžkého." (Korán 4:48). Podle některých historiků se ale v Koránu původně nacházely tzv. satanské verše, které existenci předislámských bohů a tím i polyteismus připouštěly.
Širk v islámské teologii
Islámská teologie dělí širk na tři kategorie:[1]
- Širk přidružování ve vládě Alláhově (rubúbijja) - víra, že na jeho vládě se podílí i jiná božstva, duchové, smrtelníci, nebeská tělesa či pozemské předměty. Tato kategorie zahrnuje také přesvědčení, že Alláh neexistuje (ateismus).
- Širk v Alláhových jménech a přívlastcích (asmá wa-sifát) - zahrnuje polidštění, kdy je Alláhovi přisuzována podoba a vlastnosti lidí a zvířat, a zbožštění, kdy jsou bytostem či věcem dávána Alláhova jména a přívlastky
- Širk v uctívání Alláha (al-'ibáda) - uctívání někoho jiného než Alláha
- Aš-širk al-akbar (velký širk) - zjevná forma modlářství, uctívání jiných bohů
- Aš-širk al-asghar (malý širk) - předvádění se (ar-rijá). To znamená praktikování nějaké formy uctívání za tím účelem, aby nás viděli lidé a aby nás chválili.
Reference
- PHILIPS, Abu Ameenah Bilaal. Základy Tauhídu (jedinečnosti Alláha): islámský koncept Boha. Praha: Muslimská obec v Praze, 2012. 147 s. ISBN 9788090437333. Kapitola 1, s. 28. (česky)