Šenkenberk

Založení hradu je přisuzováno rodu Pincernů, pocházejícího z Rakouska, který se na Znojemsku usadil ke konci 1. čtvrtiny 13. století. První držitel Šenkenberka se zřejmě nazýval Wolfram, jenž používal predikát „de Schenkenberg“. Zároveň mu bylo připisováno založení hradu.[2] Snad první zpráva o Šenkenberku se vztahuje k roku 1247.[3] Později je Šenkenberk zmíněn k roku 1325, když český král Jan Lucemburský svolil Hrutovi z Rukštejna k prodání obce Chlupice u Hostěradic Jindřichovi ze Šenkenberka.[4] Jindřich ze Šenkenberka, pocházející z rodu z Jíkve, je dále zaznamenán na dalších listinách z let 1337–1343 jako svědek.[5] Kastelolog Miroslav Plaček se domnívá, že Jindřich hrad patrně vyženil.[3] Naposledy je připomínán k roku 1349, když přenechal majetek své manželce Anně z Pavlic. Po Jindřichovi se správy hradu ujali jeho synové Markvart a Protiva ze Šenkenberka. V roce 1353 Markvart a Protiva prodali své podíly hradu Jindřichovi Přibíkovi z Jíkve.[5] Nástupce Jindřicha Přibíka, Proček ze Šenkenberka, prodal polovinu hradu Jimramovi z Jakubova, Oldřichovi ze Želetavy a Raškovi z Borů za 510 hřiven. Druhá polovina hradu náležela bratrům Pročka, Markvartovi a Bočkovi, jenž se o svou část od roku 1361 dělil s Oldřichem ze Želetavy. Následně se podařilo Oldřichovi ze Želetavy získat i Markvartův díl hradu.[4] Někdy poté se Šenkenberk dostal do vlastnictví moravského markraběte, jelikož ho v roce 1406 prodal Jošt Lucemburský společně s dalšími vsi Přechovi z Kojetic. Přech pak Šenkenberk předal své ženě Kateřině jako věno. Dalším majitelem hradu se stal Osvald z Eitzingu, jenž si kvůli údajnému protiprávnímu držení znepřátelil příbuzného Přecha z Kojetic, Štědroně z Kojetic. Roku 1436 ovšem Zikmund Lucemburský schválil jeho držení jako zástavy. Roku 1517 prodal Šenkenberk Michal z Eitzingu Adamovi z Bačkovic, tehdy byl již ale zchátralý.[5] Zdeněk Měřínský a Miroslav Plaček na základě archeologického zkoumání soudili, že hrad mohl zaniknout buď v průběhu husitských válek, anebo během feudálních svárů před polovinou 15. století.[6]

Šenkenberk se rozkládá na ostrožně nad pravým břehem Plenkovického potoka. Jednalo se o dvojdílný hrad skládající se z jádra hradu lichoběžníkového tvaru a předhradí rovněž ve tvaru lichoběžníku. Za ním leží šíjový příkop, jenž v šířce činí 9 m a hloubku 1,5 m. Čelo jádra hradu měří 32 m, jižní strana 29,5 m a západní průčelí na opyši 18,5 m. Spojovací hradba vedoucí šikmo činí délku 31 m. Nejlépe se z hradu zachovalo severní nároží, u něhož je hradba vysoká až 3,6 m.[1][7]