Šarlota z Hanau-Lichtenbergu

Šarlota se narodila jako jediné dítě posledního hraběte z Hanau, Johana Reinharda III., a jeho manželky Dorotey Frederiky Braniborsko-Ansbašské. Byla tak jedinou dědičkou hrabství Hanau.

Prvním mužem, který požádal o její ruku byl korunní princ a budoucí hesensko-kasselský lankrabě Vilém VIII. Sňatek by umožnil, aby hrabství Hanau zůstalo nerozděleno. Plán však ztroskotal na náboženských rozdílech obou Vilémem, který vyznával kalvinismus, a luteránkou Šarlotou.

Druhý kandidát na ženění byl korunní princ a budoucí lankrabě Ludvík VIII. Hesensko-Darmstadtský, který byl luterán. Svatba se uskutečnila 5. dubna 1717. Nevěstě bylo šestnáct let, ženich právě slavil šestadvacáté narozeniny. Z manželství trvajícího devět let se narodily tři děti:

• Ludvík IX. Hesensko-Darmstadtský (1719–1790)
• Jiří Vilém Hesensko-Darmstadtský (1722–1782)
• Karolína Luisa Hesensko-Darmstadtská (1723–1783)

Šarlota zemřela 1. července 1726 v Darmstadtu. Následně bylo ve městě vydáno několik pohřebních kázání.

Protože Šarlota zemřela před svým otcem, dědicem hrabství Hanau její starší syn, budoucí lankrabě Ludvík IX. Jeho dědictví se však vztahovala pouze na lichtenberskou část, münzenberská část připadla podle dřívější smlouvy mezi Hanau a Hesensko-Kasselskem Hesensko-Kasselsku.

Vznikl spor, protože nebylo jasné, do které části patří město Bebenhausen. Ze sporu se stal vojenský konflikt. Hesensko-Darmstadtsko obsadilo Dietzenbach, Schaafheim a Schlierbach; Hesensko-Kasselsko obsadilo zbytek oblasti Bebehnhausenu.

Spor mohl být vyřešen až po zdlouhavém soudním řízení u nejvyšších soudů Říše, které v roce 1771 vydaly tzv. Partifikationsrezess. Města Altheim, Dietzenbach, Harpertshausen, Schaafheim a Schlierbach připadla Hesensko-Darmstadtsku a byla začleněna do okresu Schaafheim.