Šalvěj lepkavá

• Drymosphace glutinosa (L.) Opiz
• Glutinaria acuminata Raf.
• Glutinaria glutinosa (L.) Raf.
• Sclarea glutinosa (L.) Mill.[1]

Detail květu a lodyhy s trichomy

Vzrůstově je to poměrně mohutná, 50–100 cm vysoká rostlina. Živě zelené listy jsou velké (až 20x9 cm), dlouze řapíkaté, s čepelí špičatou, na bázi střelovitou až hrálovitou, na okrajích pilovitou, po obou stranách roztroušeně chlupatou. Přízemní listová růžice chybí. Lodyha je vystoupavá nebo přímá, jednoduchá nebo v horní části větvená, hustě měkce chlupatá; bohaté žláznaté trichomy v její horní části vylučují lepkavou, aromatickou šťávu. Lodyha v dolní části někdy kořenuje. Vytváří krátký dřevnatějící oddenek.[2]

Květy jsou pro šalvěj typicky dvoupyskaté, uspořádané v pěti- či šestičetných lichopřeslenech. Koruny mají špinavě žlutou barvu s červenohnědými žilkami a skvrnami na rozšířeném dolním pysku; kalich je zelený, dvoupyský. Ze čtyř tyčinek jsou dvě sterilní staminodia. Kvete od června do srpna, plodem jsou hnědé, lysé tvrdky.[3][4]

Ploidie druhu je 2n=16.[2]

Šalvěj lepkavá je hemikryptofyt – vytrvalá bylina přežívající zimu v obnovovacích pupenech v úrovni země. Na rozdíl od většiny ostatních šalvějí preferuje vlhká místa ve stinných lesích, kde roste na sutích, v roklích, v okolí lesních cest nebo poblíž vodních toků, a to od podhůří do hor. Preferuje zásaditější, vlhké půdy bohaté na živiny. Je diagnostickým druhem asociace Carici pendulae-Eupatorietum cannabini (vegetace narušovaných podmáčených stanovišť s ostřicí převislou)[4] a svazů Petasition officinalis a Adenostylion.[2]

Bývá hostitelem pro některé parazitické druhy záraz (např. Orobanche colorata nebo Orobanche salviae).[1]

Areál výskytu zahrnuje hornatiny jižní, střední a jihovýchodní Evropy (Pyreneje, Jura, Alpy, Karpaty, Dinaridy), Malou Asii, Krym, dál zasahuje přes Kavkaz až do Íránu. V ČR se vyskytuje především v pohořích východní Moravy (Moravskoslezské Beskydy, Javorníky, Bílé Karpaty), v adamovských lesích okolo Brna, na Znojemsku a v údolí Vltavy ve středních a jižních Čechách.[5]

Zřídka bývá pěstována v parcích, kde místy zplaňuje (Průhonice, Třeboň).[2]