Šípatkovec

Šípatkovec (Echinodorus) je rod jednoděložných rostlin z čeledi žabníkovitých. Jedná se o vodní a vlhkomilné, převážně tropické a subtropické, rostliny Ameriky vyskytující se od USA po Argentinu. Řada druhů, kříženců a kultivarů se pěstuje v akváriích, některé z nich patří mezi nejoblíbenější akvarijní rostliny vůbec.[1] Někteří autoři z rodu Echinodorus vyčleňují jako samostatné rody Albidella a Helanthium.

Šípatkovec
Šípatkovec srdcolistý Echinodorus cordifolius
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádžabníkotvaré (Alismatales)
Čeleďžabníkovité (Alismataceae)
Rodšípatkovec (Echinodorus)
Rich. & Engelm. ex A.Gray, 1848
Některá data mohou pocházet z datové položky.


Zástupci

Šípatkovec v akváriu, kultivar 'Ozelot'

Počet platných druhů je předmětem sporů a pohybuje se od necelých třiceti po více než šedesát. Roku 1975 uveřejnil český odborník na akvarijní rostliny Karel Rataj revizi rodu Echinodorus zahrnující 47 druhů, z toho 19 popsaných samotným Ratajem.[2] Později Rataj popsal několik dalších druhů, mimo jiné i kontroverzní Echinodorus africanus RATAJ (1981), údajně pocházející z afrického Kamerunu (tedy zcela mimo dosud známý areál rodu). Ratajovy popisy však byly často založeny na rostlinách neznámého původu, navíc mnohdy sterilních. Pro tyto a další chyby se Ratajova revize stala předmětem odborné kritiky.[3] V roce 1994 vydali američané Haynes a Holm-Nielsen novou revizi, uznávající jen 26 druhů, z toho pouze tři popsané Ratajem.[4]Spolu s novým druhem popsaným roku 2000 Kasselmannovou[5], je druhů podle této revize 27:

  • Echinodorus nymphaeifolius (Grisebach) Buchenau 1882
  • Echinodorus tenellus (Martius) Buchenau 1868šípatkovec jemný
  • Echinodorus bolivianus (Rusby) Holm - Nielsen 1979
  • Echinodorus uruguayensis Arechavaleta 1903šípatkovec uruguayský
  • Echinodorus eglandulosus Holm-Nielsen & Haynes 1985
  • Echinodorus grisebachii Small 1909
  • Echinodorus martii Micheli 1881šípatkovec velký
  • Echinodorus glandulosus Rataj 1969
  • Echinodorus reticulatus Haynes & Holm-Nielsen 1986
  • Echinodorus longipetalus Micheli 1881
  • Echinodorus horizontalis Rataj 1969šípatkovec horizontální
  • Echinodorus tunicatus Small 1909
  • Echinodorus subalatus (Martius) Grisebach 1866
  • Echinodorus berteroi (Sprengel) Fassett 1955
  • Echinodorus cordifolius (Linnaeus) Grisebach 1857šípatkovec srdcolistý
  • Echinodorus grandiflorus (Chamisso & Schlechtendal)šípatkovec velkokvětý
  • Echinodorus bracteatus Micheli 1881
  • Echinodorus palaefolius (Nees & Martius)šípatkovec lžícovitý
  • Echinodorus pubescens (Martius) Seubert 1873
  • Echinodorus macrophyllus (Kunth) Micheli 1881šípatkovec velkolistý
  • Echinodorus trialatus Fassett 1955
  • Echinodorus paniculatus Micheli 1881
  • Echinodorus lanceolatus Rataj 1968
  • Echinodorus aschersonianus Graebner 1911šípatkovec Aschersonův
  • Echinodorus teretoscapus Haynes & Holm-Nielsen
  • Echinodorus virgatus (Hooker & Arnott) Micheli 1881
  • Echinodorus decumbens Kasselmann 1999šípatkovec poléhavý

I tato nová revize se však stala předmětem kritiky, protože autoři vycházeli především z herbářového materiálu, nikoliv z živých rostlin. Většina rostlin na akvaristickém trhu se navíc prodává pod Ratajovými jmény. Roku 2004 vydal Rataj novou revizi, která obnovuje většinu druhů zneplatněných Haynesem a Holm-Nielsenem a zahrnuje celkem 62 druhů. Revize však opakuje chyby staré revize z roku 1975 (především popis neplodících rostlin nejasného původu).[6]

Rod Echinodorus dle Lehtonena

  • Echinodorus berteroi
  • Echinodorus horizontalis
  • Echinodorus tunicatus
  • Echinodorus longipetalus
  • Echinodorus subalatus
  • Echinodorus palaefolius
  • Echinodorus pubescens
  • Echinodorus major
  • Echinodorus grisebachii
  • Echinodorus emersus
  • Echinodorus scaber
  • Echinodorus trialatus
  • Echinodorus bracteatus
  • Echinodorus macrophyllus
  • Echinodorus cylindricus
  • Echinodorus glaucus
  • Echinodorus paniculatus
  • Echinodorus uruguayensis
  • Echinodorus reptilis
  • Echinodorus cordifolius
  • Echinodorus floribundus
  • Echinodorus longiscapus
  • Echinodorus grandiflorus
  • Echinodorus decumberns
  • Echinodorus impai
  • Echinodorus heikobleheri
  • Echinodorus lanceolatus
  • Echinodorus glandulosus

Africké šípatkovce

Dobře známý a potvrzený výskyt šípatkovců je omezen na americký kontinent. Karel Rataj ovšem mimo jiné popsal i tři druhy údajně pocházející z Afriky. Pozdější autoři však africký původ těchto šípatkovců považují za pochybný[3] či vyvrácený[7]. První a nejznámější z Ratajem popsaných afrických šípatkovců je Echinodorus africanus, který údajně v Kamerunu nasbíral a do Evropy dovezl Eduard Pürzl. Christel Kasselmannová se roku 1984 v Kamerunu pokoušela šípatkovce najít, nalezla ale žabníkovité rostliny odpovídající sice Pürzlovým fotografiím, nikoliv však již Ratajovu popisu. Nalezené rostliny byly později určeny jako Limnophyton fluitans.[8] Fotografie publikovaná Ratajem pod jménem Echinodorus africanus v jeho pozdějších publikacích včetně revize z roku 2004 je identická s fotografiemi, které Rataj publikoval již dříve jako Echinodorus horemanii.[7] Haynes a Holm-Nielsen i Lehtonen uvádí Echinodorus africanus jako nomen dubium. Rostliny obvykle pěstované a prodáváné pod tímto jménem jsou blízce příbuzné s jihoamerickým Echinodorus uruguayensis.

Další dva údajné africké druhy jsou Echinodorus veronikae a Echinodorus viridis.

Reference

  1. KASSELMANN, Christel. Echinodorus: Die beliebtesten Aquarienpflanzen. [s.l.]: Dähne, 2001. ISBN 978-3921684993. (německy)
  2. RATAJ, Karel. Revizion [sic] of the Genus Echinodorus Rich.. Praha: Academia, 1975. (Studie ČSAV; sv. 2). (anglicky)
  3. LEHTONEN, Samuli. An integrative approach to species delimitation in Echinodorus (Alismataceae) and the description of two new species. Kew Bulletin. 12. 2008, roč. 63, čís. 4. ISSN 0075-5974. (anglicky)
  4. HAYNES, Robert R.; HOLM-NIELSEN, Lauritz B. The Alismataceae. New York: The New York Botanical Garden, 1994. (anglicky)
  5. KASSELMANN, C. Echinodorus decumbens Kasselmann, spec. Nov. (Alismataceae), eine neue Art aus Ostbrasilien. Aqua Planta. 2000, čís. 1, s. 3–10. (německy)
  6. Archivovaná kopie. www.echinodorus-online.de [online]. [cit. 2010-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-05-28.
  7. SOMOGYI, Jozef. Taxonomic, nomenclatural and chorological notes on several taxa of the genus Echinodorus (Alismataceae). Biologia. 2006, roč. 61, čís. 4, s. 381–385. (anglicky)
  8. KASSELMANN, Christel. Limnophyton fluitans Graebner: 1. Klarheit um Echinodorus africanus Rataj. Aqua Planta. 1984, roč. 9, čís. 4, s. 17–21. (německy)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.