Řepčice (Třebušín)

První písemná zmínka o Řepčicích pochází z roku 1407, kdy vesnice patřila k býčkovické komendě[3] nebo k liběšickému panství.[4] U něj je doložena ještě v roce 1549. Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly z roku 1654 stálo 21 usedlostí, z nichž jedenáct bylo selských a dvě pusté. V sedmnáctém století byla vesnice rozdělena na dva díly. Menší patřil ke křešickému statku, zatímco větší k zahořanskému panství.[4]

Ve druhé polovině dvacátého století poklesl počet obyvatel a vesnice získala především rekreační charakter. Ačkoliv bylo ve vsi postaveno několik nových domů, ráz svažité návsi s lichoběžníkovým půdorysem nebyl významně ovlivněn. Podél jejích delších stran se soustředila zástavba jednotlivých usedlostí, na které navazovala paprsčitá záhumenicová plužina.[4]

Řepčice bývaly evropsky proslulou mineralogickou lokalitou, o níž se mimo jiné zajímal i Johann Wolfgang Goethe. V dnes již zaniklých malých tefritových lomech na jihozápadním okraji obce se nacházely až třicet centimetrů velké dutiny, vyplněné především klencovými krystaly minerálu chabazitu (Ca₂Al₄ Si₈O₂₄ · 12H₂O). Vyskytovaly se zde i jiné minerály, například fakolit, dále aragonit, opál nebo kalcit.[5]

Krystaly chabazitu v sodalitickém tefritu z Řepčic

Dominantou katastrálního území vsi je vrch Panna se skromnými pozůstatky stejnojmenného hradu.[8] Kromě nej je památkově chráněna také usedlost čp. 12.[9] Stojí na východním konci návsi. Obytný dům má zděné přízemí a roubené patro se zapuštěnou pavlačí. Štít je zakryt trojetážovou lomenicí s vyřezávanou balustrádou, čímž usedlost řadí mezi nejvýstavnější dřevěné domy Litoměřicka.[4]

Mezi památky lidové architektury patří také dům čp. 17, jehož přední část je roubená a první patro stojí na vyřezávané podstávce. Původní hospodářské stavení v areálu usedlosti bylo přestavěno na rekreační chalupu. Roubené patro s pavlačí má také dům čp. 20 a dům če. 339 (dříve čp. 11). Další usedlosti jsou převážně zděné, byť dům čp. 16 má v zadní části hrázděnou komoru. Mezi dochované stavby patří některé hospodářské budovy, jako je stodola se sušárnovým polopatrem u domu čp. 12.[4]

Trojici kulturních památek doplňuje litinový kříž s kamenným podstavcem a datací 1849.[10]