Římskokatolická farnost Pavlovice u Kojetína

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1329.[2] Tato ves však v druhé polovině 15. století zanikla.

Její jméno poté převzala osada, která vznikla v roce 1785 na pozemcích rozparcelovaného mořického panství. V roce 1727 byl v Pavlovicích postaven kostel, jenž byl snad vybudován na místě středověkého kostela, o němž je první nepřímá zmínka z roku 1351.[2]

K významným duchovním správcům v první polovině 20. stol. se řadí P. Bartoloměj Smečka.

Narodil se dne 31. 1. 1887 v Držovicích v rodině čtvrtláníka Josefa Smečky (23. 3. 1851 – 4. 9. 1912) v Držovicích a matky Marianny (20. 12. 1847 – 16. 7. 1932) v Držovicích.

Bartoloměj se narodil jako devátý z 12 dětí a jak bylo zvykem, týž den byl pokřtěn ve Vrahovicích P. Ondřejem Sedláčkem. Bartoloměj se rozhodl vydat na životní dráhu kněze na přání svých zbožných rodičů a většiny sester. Po maturitě v r. 1906 na Slovanském gymnáziu v Olomouci vstoupil ve stejném městě do kněžského arcibiskupského semináře a na bohoslovecká studia. Mezi nejvýznamnější vyučující, kteří ho v semináři a po dobu studií na fakultě formovali, patřili pozdější moravský metropolita ThDr. Leopold Prečan, prof. ThDr. Jan Nepomuk Hejčl, prof. ThDr. Josef Kachník, prof. ThDr. Eduard Dominik, prof. ThDr. Richard Špaček a prof. ThDr. Josef Tittel. Po dva roky (1909 a 1910) byl m. j. Bartolomějovým mladším spolužákem i Josef Žídek (1889–1968), v současné době polozapomenutá postava moderních českých církevních dějin 20. stol. spjatá s vesnicí Chudobín na Litovelsku, označovanou za „pravoslavný Řím“, kde postavil dva původně pravoslavné chrámy.

Hrob P. Smečky

Po absolutoriu na jaře roku 1910 přijal podjáhenské a jáhenské svěcení. Tradičně, na svátek věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje, dne 5. 7. 1910 byl slavnostně vysvěcen na kněze tehdy ještě arcibiskupem Františkem Saleským Karlem Bauerem. O pět dní později, dne 10. 7. 1910 byl vrahovický kostel sv. Bartoloměje svědkem jeho slavné primice (ve Vrahovicích proto, že k nim jsou jeho rodné Držovice přifařeny). Od podzimu 1910 do podzimu r. 1913 byl kooperátorem (kaplanem) v Boršově (Porstendorf) u Moravské Třebové. Do 1. 3. 1916 následovalo místo kaplana v Krumsíně. Ten den nastoupil k vojenské duchovní správě v posádkové nemocnici v Olomouci-Klášter Hradisko jako vojenský kurát rakouské armády (příslušník „venerabili cleri castrensis“) v hodnosti kapitána. Do Pavlovic u Kojetína do farního kostela sv. Ondřeje přišel jako kaplan dne 1. 3. 1919 z Jevíčka. Od 1. 5. 1919 sloužil jako administrátor a od 1. 4. 1920 byl jmenován farářem. Již v r. 1920 zahájil a v r. 1921 organizačně dokončil velké opravy kostela včetně elektroinstalace, nových maleb, oprav oltářů, kazatelny, křtitelnice soch, varhan a nákupu modlitebních rouch. Dne 26. 4. 1925 se v Pavlovicích zasloužil o pořízení a posvěcení tří nových zvonů (původní v březnu 1917 a tyto v r. 1942 byly rekvírovány pro válečné účely a 1968/9 znovu ulity a posvěceny). Sám obhospodařoval 20 měřic farských polností a pečoval o ovocnou zahradu. V r. 1938 se stal viceděkanem „a Limbo ornatus“ (s právem nosit děkanský límec). Čestný titul konzistorního rady obdržel v r. 1940 k 30. výročí kněžství. V roce 1942 byl jmenován místoděkanem tehdejšího švábenického děkanátu. Ve válku tajně pomáhal svým bližním židovského původu, těšil a povzbuzoval farníky. Po ní se ze svobody radoval jen krátce. Dne 1. 9. 1946 podlehl tento muž, typický bodrý Hanák, velký duchem i tělem zákeřné nemoci ve věku pouhých 59 let. Kondolenční telegram za českou vládu poslal tehdejší ministr pošt Mons. ThDr. P. František Hála. Byl pochován podle vlastního přání mezi svými farníky dne 4. 9. 1946 v Pavlovicích u Kojetína, jimž nepřetržitě rozdával své srdce přes 27 roků. Pochoval ho olomoucký gen. vikář ThDr. Oldřich Karlík (1889–1949) spolu s ThDr. Karlem Kyselým, Smečkovým držovickým rodákem a bratrem v službě.

Od srpna 2010 je administrátorem excurrendo R. D. Mgr. Tomáš Strogan.

Ve farnosti se pravidelně pořádá tříkrálová sbírka. V roce 2018 se při ní vybralo jen v Pavlovicích 10 406 korun.[3]