Řád svobody (Jugoslávie)

Řád byl založen 12. června 1945. Udílen byl od svého založení prezidiem Antifašistické rady národního osvobození Jugoslávie a od roku 1955 prezidiem Národního shromáždění Jugoslávie velitelům větších útvarů za zkušené velení a mimořádnou odvahu jejich jednotek. Byl udílen jak velitelům pocházejícím z Jugoslávie, tak cizincům.[1][2] Byl nejméně často udíleným jugoslávským vyznamenáním a do rozpadu Jugoslávie byl od svého založení udělen pouze v sedmi případech. Po rozpadu Jugoslávie byl i nadále udílen prezidentem Svazové republiky Jugoslávie a po jejím rozpadu prezidentem Srbska a Černé Hory. I v této době zůstal nejvyšším vojenským vyznamenáním.[2] Po rozpadu Srbska a Černé Hory byl řád v roce 2006 zrušen.

Výroba prvních tří exemplářů trvala téměř tři roky a první vyznamenání tak bylo uděleno v roce 1947, a to Josipu Titovi. Insignie byly vyráběny podle návrhu jugoslávského sochaře Antuna Augustinčiće v Záhřebu. Antun Augustinčić byl autorem většiny jugoslávských vyznamenání.[2]

Výjimečné bylo udělení řádu Leonidu Brežněvovi, který na udělení řádu trval. A jelikož v té době nebyl zhotoven žádný volný odznak, byl mu předán řád dříve udělený generálu Kostu Nađovi, který následně obdržel nový exemplář.[2]

Řádový odznak o průměru 68 mm měl tvar zlaté pěticípé hvězdy po obvodu osázené diamanty v jejímž středu byla menší hvězda s cípy osázenými rubíny. Uprostřed odznaku byl větší diamant o průměru 6 mm, který byl umístěn ve středu křížení pěti zlatých mečů. Mezi většími cípy hvězdy byly menší paprsky osázené rubíny. Odznak byl vyroben ze zlata a platiny a byl osázen celkem 61 diamanty a 45 rubíny.[3]

Stuha byla červená se žlutými pruhy o šířce 2 mm lemujícími oba okraje. Uprostřed byla připevněna miniatura hvězdy.

Odznak se nosil nalevo na hrudi.[3]

Řád byl v době trvání Socialistické federativní republiky Jugoslávie udělen v sedmi případech. Po rozpadu federativní republiky byl dvakrát udělen během existence Svazové republiky Jugoslávie.[2]

• Josip Broz Tito, 1947
• Ivan Gošnjak, 1951[4]
• Koča Popović, 1951[4]
• Georgij Konstantinovič Žukov, 1956
• Peko Dapčević, 1973
• Kosta Nađ, 1973
• Leonid Iljič Brežněv, 1976
• Dragoljub Ojdanić, 16. června 1999
• Nebojša Pavković, 16. června 1999