Ordre de la Libération
Ordre de la Libération (česky Řád osvobození) je francouzské vyznamenání. Založil ho velitel Forces françaises libres a pozdější francouzský prezident generál Charles de Gaulle dne 16. listopadu 1940 v Brazzaville. Byl určen k vyznamenání jednotlivcům i institucím, které se mimořádně zasloužily za osvobození Francie a jejích kolonií během druhé světové války. Nositelé řádu se nazývají compagnon de la Libération. Řád se skládá jen z jedné třídy, a mezi francouzskými státními vyznamenáními zaujímá co do významnosti druhé pořadí, po Řádu Čestné legie, následován je Médaille militaire.
Řád osvobození | |
---|---|
Ordre de la Libération | |
Uděluje Francouzská republika | |
Typ | řád za zásluhy |
Založeno | 16. listopadu 1940 |
Stát | Francie |
Heslo | Patriam Servando, Victoriam Tulit |
Způsobilost | jednotlivci i instituce |
Uděluje se za | za význačný přínos pro osvobození okupované Francie |
Status | nadále neudíleno |
Zakladatel | Charles de Gaulle |
Třídy | 1 |
Popis | bronzová čtvercová deska mečem směřujícím kolmo dolů |
Statistiky | |
Poprvé uděleno | 29. ledna 1941 |
Naposled uděleno | 23. ledna 1946 |
Celkem uděleno | 16061 |
Posmrtně uděleno |
270 |
Ostatní vyznamenání | |
Vyšší | Řád čestné legie |
Nižší | Medaille militaire |
Řád osvobození (zadní strana) | |
Historie
Rada řádu (Conseil de l'Ordre de la Libération) má pět členů, kteří rozhodují o záležitostech týkajících se řádu. Prvním kancléřem se v roce 1941 stal Georges Thierry d’Argenlieu, který funkci zastával do roku 1958. Generál de Gaulle zastával funkci velmistra řádu, po jeho smrti nebyla funkce velmistra obsazena.
Dekretem z 23. ledna 1946 bylo udělování řádu zastaveno. Nicméně de Gaulle ve funkci velmistra učinil dvě výjimky, když řád propůjčil 18. června 1958 Winstonu Churchillovi a 2. dubna 1960 králi Jiřímu VI. (posmrtně).
Celkem bylo uděleno 1061 řádů, z nichž pět získala města Grenoble, Nantes, Paříž, Vassieux-en-Vercors a Île-de-Sein a 18 vojenské jednotky. 271 řádů bylo uděleno in memoriam. Vyznamenáno bylo celkem 60 cizinců 22 národností,[1] mezi nimi i čtyři občané Československa: Josef Ryšavý (vyznamenán 9. září 1942),[2] Bohumil Vazač (7. března 1945),[3] Otto Wagner (7. března 1945)[4] a Viktor Perner (16. října 1945).[5]
Nejmladším vyznamenaným byl Mathurin Henrio, který zemřel ve věku 14 let.[6] Řád rovněž obdrželo šest žen, z nich čtyři in memoriam.
Dne 4. května 2011 po smrti Rudolfa Eggse ve věku 96 let bylo žijících 35 compagnons de la Libération.[7]
Řádová dekorace
Řád je vyroben z bronzu a tvoří ho čtvercová deska, na které leží kolmo dolů meč. Rukojeť a špička meče přesahují přes desku. Na pochvě leží černý lotrinský (patriarší) kříž. Na zadní straně je místo kříže čtyřřádkový latinský nápis PATRIAM SERVANDO - VICTORIAM TULIT (Službou vlasti napomáhá vítězství).
Řád se nosí na levé straně hrudi na světle zelené stuze se čtyřmi svislými černými pruhy - po okrajích dva širší, uprostřed dva tenčí. Zelená barva symbolizuje naději a černá smutek.
Související články
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ordre de la Libération na francouzské Wikipedii.
- (francouzsky) Seznam zahraničních vyznamenaných Archivováno 26. 11. 2010 na Wayback Machine
- (francouzsky) Životopis Josefa Ryšavého Archivováno 26. 11. 2010 na Wayback Machine
- (francouzsky)Životopis Bohumila Vazače Archivováno 26. 11. 2010 na Wayback Machine
- (francouzsky)Životopis Otty Wagnera Archivováno 26. 11. 2010 na Wayback Machine
- (francouzsky)Životopis Viktora Pernera Archivováno 26. 11. 2010 na Wayback Machine
- (francouzsky) Mathurin Henrio na stránkách řádu Archivováno 28. 8. 2011 na Wayback Machine
- (francouzsky) Seznam žijících vyznamenaných
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Řád osvobození na Wikimedia Commons
- (francouzsky) Oficiální stránky
- (francouzsky) Seznam vyznamenaných osob