Ľudovít Vladimír Rizner

Jeho otcem byl učitel Karol Ernest Rizner a matkou Mária Kadlečíková. Po vychození lidové (dnes základní) školy v rodném Zemianskom Podhradie, kde ho učil i jeho otec, studoval od roku 1861 na bratislavském Evangelickém lyceu. Následně pokračoval na gymnáziu v Modre a na Vyšším slovenském gymnáziu v Revúci. Tato studia však nemohl jednak z rodinných (kvůli nemoci svého otce) a také z finančních důvodů dokončit. Roku 1869 se proto vrátil do Zemianského Podhradie a začal svému nemocnému otci jako pomocný učitel vypomáhat ve škole. A když roku 1870 Riznerův otec zemřel, stal se jeho nástupcem.[2]

Riznerův rodný dům

Roku 1873 složil na tzv. „Trnavskej praeparandii“ učitelskou zkoušku. Ve výuce vedle osnovami předepsané učební látky zasvěcoval své studenty i do tajů zeměpisu a historie. Obdivoval Jana Amose Komenského a jeho myšlenky zahrnoval do svého pedagogického působení. Potřebné pomůcky do výuky si sám vyráběl, vzdělával se a o svém osobním volnu (během prázdnin) navštěvoval známé knihovny či si dopisoval se zahraničními bibliografy.[2]

Vedle učitelského působení se věnoval také dalším aktivitám. Zakládal knihovny, spolky a staral se o vědomostní osvětu nejen svých školáků, ale i ostatních obyvatel svého regionu. Pro svou činnost byl ovšem (především pro podporování názoru o panslavismu) pronásledován uherskou církevní vrchností.[2]

Dne 29. ledna 1872, kdy mu bylo 22 let, se v rodném Zemianském Podhradie oženil s Alžbetou Poláčkovou a z jejich manželství vzešly čtyři děti.[2]

Rizner redigoval odborný časopis „Obzor“ či „Knižnicu slovenského ľudu“, přispíval do slovenských i českých kalendářů, které tehdy (vedle dnes obvyklých týdenních plánů) obsahovaly i další – vzdělávací – informace. Své příspěvky zasílal též do časopisů a vědeckých publikací a podílel se i na Ottově slovníku naučném. Za jeho nejvýznamnější[2] dílo je pokládána šestisvazková „Bibliografia písomníctva slovenského na spôsob slovníka od najstarších čias do konca roku 1900“, ke které připojil i archeologickou, historickou, místopisnou a přírodovědeckou bibliografii.[2] Díky tomu, že vycházela ve druhé polovině 19. století, tedy v době útlaku slovenského národa ze strany Uhrů, působila buditelsky na slovenský lid.[3]

O Riznerově vlasteneckém cítění svědčí i jeho citát:

Z dalších děl:[2]

• básnická sbírka „Od srdca k srdcu“
• „Dialektický sborník Bošáckej doliny“
• „Materiál k topografickému slovníku“
• „Denník“

Riznerova činnost měla vliv na dílo jeho neteře, slovenské spisovatelky Ľudmily Riznerové–Podjavorinské.[2]

Základní a mateřská škola v Bošáci

Na Riznerovu počest byla 3. října 2009 u příležitosti výročí 50. let od svého otevření přejmenována škola v Bošáci na „Základní školu s mateřskou školou Ľudovíta Vladimíra Riznera“.[4]

A Riznerovo jméno nese i knihovna v Novém Městě nad Váhom.[5]