Ľudovít Hudek

V roce 1966 pracoval v podniku Slovnaft. V letech 1967–1972 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde pak v letech 1977–1981 prodělal vědeckou aspiranturu. V letech 1974–1976 působil jako podnikový právník, od roku 1976 jako vědecko-pedagogický pracovník na Fakultě vyšetřování Vysoké školy SNB v Bratislavě.[1][2]

V letech 1992–1994 byl odborným poradcem v sekci vládní legislativy na Ministerstvu spravedlnosti SR a v legislativním odboru Kanceláře Národní rady SR. V roce 1993 se stal Generálním prokurátorem Slovenské republiky. V roce 1994 působil jako komerční právník a v období prosinec 1994 - srpen 1996 jako ministr vnitra SR v třetí vládě Vladimíra Mečiara.[1][2]

Ve funkci ministra čelil kritice opozice za své zvládání kauzy okolo ověřování pravosti podpisů na petičních listech strany Demokratická únia, kdy vláda prostřednictvím Hudeka požádala ústavní soud o zrušení mandátů poslanců za tuto formaci. Podílel se také na vládní argumentaci v případu únosu syna prezidenta Michala Kováče do Rakouska.[3]