Člunozobec africký

Člunozobec africký (Balaeniceps rex) je velký africký pták z řádu brodiví a pelikáni (Pelecaniformes), známý zvláště díky svému nápadně tvarovanému zobáku. Monotypický druh.

Člunozobec africký
Člunozobec africký chovaný v zajetí
Stupeň ohrožení podle IUCN

zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádbrodiví a pelikáni (Pelecaniformes)
Čeleďčlunozobcovití (Balaenicipitidae)
Bonaparte, 1853
Rodčlunozobec (Balaeniceps)
Gould, 1850
Binomické jméno
Balaeniceps rex
Gould, 1850
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Sesterská skupina
pelikánovití (Pelecanidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Na výšku dorůstá 1,2 až 1,7 m s rozpětím křídel 2,33 m a hmotností kolem 5,6 kg. Dospělý pták je šedavě modrý s výjimkou hnědé spodní strany křídel s šedým pruhem. Nejnápadnějším znakem je jeho velký plochý zobák tvarem připomínající člun, díky kterému získal i svůj český rodový název. Nápadná je také světlá chocholka na hlavě. Samec se od samice zbarvením nijak viditelně neliší, mladí ptáci jsou hnědí.

Rozšíření

Člunozobec africký žije v rozsáhlých východoafrických bažinách, jezerech a močálech v rozmezí od Súdánu po Zambii. Od roku 2004 je v Červeném seznamu IUCN zařazen do kategorie zranitelných druhů. Nejpočetnější populace žije zatím stále v Súdánu (více než 5000 jedinců); mezi další země, kde je člunozobec africký stále nejhojněji zastoupen, patří Uganda, Tanzanie, Zambie nebo Demokratická republika Kongo. Počet volně žijících jedinců však stále klesá.

Ekologie

Žije samotářským způsobem života, pomalu se prodírá rostlinnou vegetací rostoucí na březích bahnitých vod a vyhledává zvláště vodní živočichy, jako jsou ryby, obojživelníci nebo želvy, často však útočí i na hady, ještěrky, hlodavce a mladé ptáky. Lov člunozobce afrického se podobá způsobu lovu volavek – důkladně prozkoumává své okolí a poté, co spatří kořist, se jí zmocní rychlým škubnutím hlavou. Za potravou se vydává zvláště v noci, přes den často vysedává a odpočívá na větvích stromů.

Hnízdo z rákosu a trávy si staví na zemi a ročně do něj obvykle klade 2, vzácněji i 3 vejce, na kterých sedí přibližně 30 dnů. Mláďata jsou na svých rodičích závislá i po opuštění hnízda a pohlavně dospívají ve 3. až 4. roce života. V zajetí se může dožít až 36 let.

Chov v zoo

Jedná se o raritní druh. V roce 2010 byl chován v pouhých 13 zoo v počtu 35 jedinců.[2] V Evropě je chován jen ve třech zoo (stav 2019). Jedná se o českou Zoo Praha, ptačí park v německém Walsrode a belgickou zoo Pairi Daiza.[3] Právě v posledním jmenovaném zařízení se v roce 2008 podařil světový prvoodchov.[3] O rok později se podařil také první přirozený odchov v Lowry Parku na Floridě.[2]

Chov v Zoo Praha

Zoo Praha je jedinou zoo v ČR, kde je člunozobec chován.[3] Zoo druh chová od roku 2004, kdy byly dovezeny dva páry ptáků přímo z Afriky.[4] Jeden pár je umístěn v zázemí zoo, druhý pár (samec Korongo a samice Okomo[2]) mají možnost vidět návštěvníci ve zrekonstruovaném prostoru bývalého zimoviště ptáků – v expozičním celku „Ptačí mokřady“ v dolní části zoo (od 11. září 2010, kdy proběhlo slavnostní zpřístupnění expozice). Člunozobci patří mezi čtyři nejcennější chované ptáky.[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shoebill na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Tajemný člunozobec láká do pražské zoo – Alíkoviny. Alík.cz [online]. [cit. 2019-01-28]. Dostupné online.
  3. Schuhschnabel (Abu Markub) Balaeniceps rex. Zootierliste [online]. [cit. 2019-01-28]. Dostupné online.
  4. Člunozobec africký – lexikon zvířat. Zoo Praha [online]. ©2019 [cit. 2019-01-28]. Dostupné online.
  5. BOBEK, Miroslav. Nejcennější zvíře v zoo aneb Na hraně existence. In: ZOO Praha [online]. 28. 11. 2016 [cit. 30. 6. 2017]. Dostupné z: https://www.zoopraha.cz/aktualne/pohledem-reditele/10354-nejcennejsi-zvire-v-zoo-aneb-na-hrane-existence

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.