Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československem a Svazem sovětských socialistických republik

Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik byla dvoustranná smlouva podepsaná 12. prosince 1943 mezi československou exilovou vládou a Sovětským svazem.[1]

Signatáři smlouvy byli československý velvyslanec v Moskvě Zdeněk Fierlinger a sovětský komisař zahraničních věcí Vjačeslav Michajlovič Molotov, přičemž při podpisu byl přítomen také Edvard Beneš a Josif Vissarionovič Stalin.

Smlouva byla prohloubením československo-sovětské smlouvy o vzájemné pomoci v případě útoku Německa podepsané 16. května 1935 v Praze a potvrzením dohody o obnovení diplomatických styků a společném postupu ve válce proti Německu mezi československou exilovou vládou a SSSR podepsané 18. července 1941 v Londýně. Znamenala závazek o vzájemném postupu ve válce proti Německu a základní předpoklady budoucí poválečné spolupráce.

Struktura a obsah

Smlouva byla vyhotovena ve dvou exemplářích – v českém a ruském jazyce. Obsahovala šest článků:

  1. Závazek vzájemné vojenské a jiné pomoci a podpory ve válce proti Německu a jeho spojencům.
  2. Závazek nevstoupit do jednání s vládou Německa (nebo jinou německou vládou, která se nevzdá válečných záměrů) a bez vzájemné dohody neuzavírat příměří nebo mír s Německem ani s jeho spojenci.
  3. Závazek vzájemné vojenské a jiné pomoci a podpory v případě války s Německem nebo jeho spojencem po skončení druhé světové války.
  4. Dohoda o „těsné a přátelské spolupráci“ po válce, založená na zásadách nevměšování do vnitřních záležitostí druhého státu, vzájemného respektování svrchovanosti, vyvíjení „co možná nejširších“ hospodářských styků a vzájemného poskytování hospodářské pomoci.
  5. Závazek neuzavírání spojenectví nebo neúčasti na koalici namířené proti druhé smluvní straně.
  6. Platnost smlouvy určena na dobu 20 let od podpisu s prodloužením na dalších pět let, pokud jedna ze smluvních stran nevypoví smlouvu 12 měsíců před uplynutím lhůty. Smlouva podléhá ratifikaci.

Ke smlouvě byla připojena čtyři memoranda:

  • Memorandum československé vlády k transferu Němců a Maďarů z Československa – formulována zásada, že podle zákonů Německa jsou „všichni Němci v ČSR říšskými občany“ a že do pěti let mají opustit území ČSR, pokud o jejich československém státním občanství nerozhodne československá vláda . Další zásadou bylo, že ve všech obcích v ČSR musí být alespoň 67% podíl obyvatelstva české, slovenské nebo ukrajinské národnosti.
  • Memorandum československé vlády o vojenských otázkách – otázky organizace československých vojenských jednotek na území SSSR (1. čs. armádní sbor, 1. čs. smíšená letecká divize, 2. čs. paradesantní brigáda a další), sovětské vojenské pomoci československé armádě a poválečné spolupráce armády ČSR s Rudou armádou.
  • Memorandum československé vlády o poválečné československo-sovětské hospodářské spolupráci – proklamovalo, že veškerý vojenský průmysl v ČSR bude znárodněn a proběhne reorganizace bank a úvěrového systému v ČSR.
  • Memorandum československé vlády o požadavcích týkajících se postavení Československa a řešení otázky jeho národnostních menšin po uzavření příměří.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zmluva o priateľstve, vzájomnej pomoci a povojnovej spolupráci medzi Československou republikou a Zväzom sovietskych socialistických republík na slovenské Wikipedii.

Literatura

  • Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa I. (1918 – 1945). [s.l.]: Karolinum, 2005. ISBN 8024610272. Kapitola Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik z 12. prosince 1943, s. 450–453.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.