Český dvůr (Beroun)

Původně na této parcele stávaly dva domy: jeden z nich vlastnil v roce 1501 Martin Kračín a druhý Markéta Kocourková. Od roku 1628 jsou jako majitelé uváděni Jan Lucius a u druhého domu Jindřich Čížek z Jenštejna a jeho dědici. Oba domy shořely v říjnu 1639 při obléhání města Švédy a spáleniště zůstalo nevyužito až do roku 1717. V tomto roce trosky domů koupil Samuel Vilím Presl ze Švertsberka, původně šichtmistr v hutích v Králově Dvoře, nově se ale stal císařským rychtářem v Berouně. V roce 1720 (1715[2]) zbudoval na místě nový dům, v němž otevřel první berounskou poštu a kde také provozoval hostinec. Úřad poštmistra zůstal rodině Preslových dědičně až do roku 1845, hostinec se v domě provozoval i poté.[3]

V hostinci byli ubytováni například:[4][5]

• švédský král Gustav IV. (v roce 1804)
• rakouský císař František I. (v letech 1810 a 1820)
• ruský car Alexandr I. (v roce 1823)

V roce 1866 bylo v hostinských pokojích ubytováno velitelství pruské armády.[4]

Od roku 1958 je budova chráněna jako kulturní památka.[1]

Dům s šestiosým průčelím se skládá ze dvou částí (v každé po třech osách) se samostatnými valbovými střechami. Fasáda v průběhu rekonstrukce ve 20. století v podstatě ztratila svůj barokní charakter.[1]

Pod pravou částí domu jsou zachovány gotické klenuté sklepy a v přízemí se zachovaly valené klenby.[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Český dvůr na Wikimedia Commons