Červencová revolta

Opálené spisy z Justičního paláce jsou vystavené ve Vojenském historickém muzeu ve Vídni

Dne 14. července 1927 se konal ve Vídni soud s třemi členy Svazu frontových vojáků, kteří byli obviněni ze smrti dvou osob v Schattendorfu. Obžalované zastupoval známý nacionalistický právník a politik Walter Riehl. K velkému překvapení se mu podařilo uspět s obhajobou postavenou na sebeobraně a soud všechny obžalované osvobodil. Zpráva rychle obletěla Vídeň a sociální demokraté ji okamžitě označili za skandální. Rozzuření dělníci nejprve ráno 15. července 1927 vyplynuli elektřinu, takže paralyzovali tramvajovou dopravu ve městě, a následně se živelně začali srocovat ve vládní čtvrti. Nejprve vyplenili policejní stanici v blízkosti radnice a redakci novin Wiener Neuesten Nachrichten, která přinesla zprávu o výsledku soudu.

Dav narazil na kordon policistů před parlamentem, a tak se přesunul na volné prostranství před justičním palácem. Ten se okamžitě stal symbolem nespravedlnosti a demonstranti kolem poledne vnikli o budovy. Začalo neřízené ničení nábytku, rozbíjení oken až neznámý pachatel budovu zapálil. Na místo přijeli hasiči, ale nebylo jim umožněno dostat požár pod kontrolu. Nejprve dav demonstrantů bránil v přístupu k budově, následně jim byly opakovaně přeřezávány hadice a vypouštěny hydranty, takže nebyl dostatek vody na hašení. Palác nakonec vyhořel do základů.

Policejní prezident Johann Schober si byl dobře vědom, že policie není dostatečně vybavená k potlačení šířícího se povstání. Neúspěšně se pokoušel přesvědčit starostu Seitze o povolání armády a se stejnou se vrátil i od ministra obrany Vaugoina. Nakonec sehnal pušky z armádních zásob a rozdal je svým policistům. Ani sociálnědemokratickému starostovi Seitzovi ani veliteli Schutzbundu Körnerovi se nepodařilo demonstranty uklidnit. Schober nakonec dal rozkaz ke střelbě a po třech hodinách se podařilo demonstraci rozehnat. Stálo to ale 89 životů (z toho 5 policistů). Dalších 120 policistů bylo vážně zraněno a 480 si odneslo zranění lehké, mezi demonstranty bylo na 548 zraněných. Sociální demokraté vyhlásili na další den (16. červenec 1927) železniční stávku. V tomto okamžiku se ukázal Heimwehr jako velice efektivní zbraň proti sílícímu dělnickému hnutí. Jeho členové okamžitě obsadili železniční stanice především v Tyrolsku a Štýrsku a generální stávku rázně ukončili.

Památník obětem Červencové revolty na Ústředním hřbitově ve Vídni

Události z července 1927 předznamenaly pád demokratické první republiky a nástup fašistů k moci. Výrazně posílila organizace Heimwehr, která od události měla vliv na vládnoucí křesťanské sociály potažmo na celé politické dění v zemi. Heimwehr začal sebevědomě vystupovat proti sociálním demokratům a často docházelo k potyčkám, které se většinou neobešly bez ztrát na životech.

Naopak jasný poraženým byla sociálnědemokratická strana. Ukázala se trhlina mezi dělnickým hnutí a samotnou stranou i bezmoc jejich poslanců. Po potlačení nepokojů zůstali na svých pozicích, jak kancléř Seipel, tak policejní prezident Schober i ministra vnitra Hartleb. Celý koloběh násilností nakonec vyústil v krátkou občanskou válku v únoru 1934 a v nástup austofašistů k moci.

Vyhořelý justiční palác byl přestavěn v letech 1928–1931 a slouží svému účelu nadále.

Revoltu z roku 1927 připomíná na vídeňském Ústředním hřbitově památník s nápisem Mahnmal für die Opfer des 15./16. Juli 1927 (česky: Památník obětem 15./16. července 1927). V roce 2007 byla při příležitosti 80. výročí události odhalena ve vstupní hale justičního paláce pamětní deska, na kterou připravil text tehdejší rakouský prezident Heinz Fischer.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wiener Justizpalastbrand na německé Wikipedii.