Červená sypavka borovice

Významný je nález patogena ve vyšších polohách lesa (do 1600 m), kde má borovice kleč velký význam z hlediska udržení půdní stability.

Červená sypavka borovice napadá rod borovice, především tyto druhy:

• borovice černá Pinus nigra
• borovice kleč Pinus mugo
• borovice pokroucená Pinus contorta
• borovice lesní Pinus sylvestris
• borovice rumelská Pinus peuce
• borovice těžká Pinus ponderosa
• borovice Jeffreyova Pinus jeffrey
• borovice Banksova Pinus banksiana
• borovice Heldreichova Pinus heldreichii
• borovice blatka Pinus rotundata
• borovice osinatá Pinus aristata
• borovice vejmutovka Pinus strobus
• borovice montereyská Pinus radiata

Rod smrk

• smrk ztepilý Picea abies
• smrk pichlavý Picea pungens
• smrk Schrenkův Picea schrenkiana
• smrk omorika Picea omorika

Druh Douglaska tisolistá Pseudotsuga menziesii

Je uváděn i modřín opadavý (Larix decidua) [3] jedlovec (Tsuga). Ovšem u některých druhů napadených dřevin lze předpokládat že dřevina byla napadena díky síle infekčního tlaku a současného oslabení jinak odolné dřeviny. [4]

Zřejmě poprvé červenou sypavku borovice platně popsal Saccardo v roce 1920 jako Actinothyrium marginatum po mikroskopickém studiu jehlic borovice Pinus ponderosa napadených touto chorobou a sbíraných v USA. Ze Severní Ameriky a z horských oblastí Střední Ameriky, kde je tato houba zřejmě původní, byla zavlečena infikovanými sazenicemi (především borovice Pinus radiata) na všechny kontinenty a stala se mimo areál svého původního rozšíření vážným houbovým škůdcem borovic. První zprávy o výskytu v EPPO regionu jsou od roku 1978.

Červená sypavka borovice byla na území ČR zjištěna poprvé na borovicích importovaných z Maďarska v roce 1999, ve volné přírodě pak v roce 2000. Nález byl potvrzen Státní rostlinolékařskou správou ČR. Celá dodávka byla zlikvidována. V roce 2012 je červená sypavka borovice rozšířena téměř po celém území ČR.[3]

V roce 2000 byly první výskyty choroby zaznamenány ve veřejné zeleni, plantáži vánočních stromků, lesních výsadbách, lesní a okrasné školce v katastrech Jedovnice, Rudice u Blanska, Olomučany (Blansko), Veverská Bítýška, Židlochovice obvodu Brno-venkov, Jackov, Moravské Budějovice obvodu Třebíč a Koroužné obvodu Žďár nad Sázavou. [5]

Otmar Vahala ze Státní rostlinolékařské správy ČR v roce 2008 uvádí: Je zřejmé, že červená sypavka borovice byla v minulosti přehlížena a zaměňována s jinými sypavkami (Lophodermium pinastri a L. seditiosum).

Největší rozšíření bylo do roku 2007 zaznamenáno v oblasti Vsetínska (Ing. Trčálek), ŠLP Křtiny a rovněž na lokalitě Březina na Svitavsku. L. Jankovský z MZLU v Brně vyjadřuje v té době pochyby, zda je tato skutečnost objektivním odrazem stavu, či se zde odráží odlišná intenzita průzkumu v Čechách a na Moravě a tvrdí, že nelze považovat znalosti o rozšíření choroby za úplné. Podle jeho informací jsou uváděné výsledky výsledkem spíše extenzívního průzkumu. Chybí především údaje z Čech.(2007).[1]

Celosvětový.

Intenzita a projevy symptomů jsou velmi rozdílné u jednotlivých hostitelů. Orientačně je možné infikovanou dřevinu určit již na základě vnějších symptomů, jako je nápadné zrezavění jehlic ve spodní třetině koruny,zvláště pokud je v podrostu vysoká tráva. Odumřelé jehlice zvláště loňské, zrezavění starších ročníků jehlic, především při kmeni. Bezpečným znakem jsou červené příčné proužky na odumřelém pletivu jehlic a tvorba acervuli. Pod mikroskopem je pak možno potvrdit patogena podle článkovaných konidií. Charakteristické je také celkové prosychání jehlic v koruně, které se projevuje především u borovice těžké. Zde je nápadné také odumírání konců jehlic zhruba od jedné třetiny až od poloviny její délky. Báze jehlic zůstává živá často po několik let. V případě silné infekce pak byl pozorován totální propad starších ročníků jehlic, spojený s tvorbou zkrácených letorostů a štětkovitým nahloučením jehlic posledního ročníku jehlic na konci bezlistých větévek (tzv. “lion tails”). [1]

Příznaky primární letošní infekce se projevují v závislosti na průběhu počasí zpočátku pouze jako žluté skvrny na zelených jehlicích v letním období. Na jehlicích se tvoří žlutavé, žlutohnědé, později rezavé až hnědé skvrny které se rozšiřují na již odumřelých jehlicích v červenohnědé proužky (červenec až září)V následujících letech se zde tvoří acervuli – plodnice anamorfního stádia. Červené zbarvení způsobuje přítomný dothistromin a nejnápadněji působí v jarním období, kdy jsou tyto příznaky nejčitelnější. Acervuli nadzvedávají pokožku jehlic, ze kterých se pak uvolňují konidie (od poloviny května). Konidie jsou dlouze vláknité, bezbarvé, s 1–5 (7) přehrádkami, s hladkým povrchem (vel. 8-40 x 1,8-3 µm).

Jehlice odumírají od konců a opadávají, zejména pak ve spodní třetině až dvou třetinách koruny. Při silném napadení dřevin může dojít k opadu všech starších ročníků jehlic a objevuje se tak příznak nazývaný „lví ocasy“. Zelené jsou pouze rašící jehlice na zkráceném prýtu a starší jehlice jsou odumřelé a rezivěhnědě zbarvené. K jejich celkovému odumírání a opadu dochází na podzim anebo na jaře. Na konci vegetace se kromě červených pruhů na odumřelých jehlicích vyskytují drobné černé skvrny. Rozhodující pro pozitivní identifikaci patogena je přítomnost acervulí s konidiemi.

Intenzita opadávání jehlic je u jednotlivých hostitelů velmi proměnlivá. U hostitelů s rychlým propadem jehlic jako je smrk nebo borovice lesní je třeba prověřit i opadlé jehlice pod stromy. Borovice lesní opadává okamžitě po zrezivění a najít u ní na stromě jehlice s acervuli je obtížné.[6]

V podmínkách ČR se konidie obvykle tvoří od poloviny května a jsou uvolňovány za vlhkého a teplého počasí. U sypavky Mycosphaerella pini jsou konidie produkovány v bílé nebo světle růžové slizovité mase během slabých dešťů nebo při vysoké vlhkosti. Po uvolnění klíčí při teplotách 8 – 25 °C (optimum 18 °C).[7]

Dřeviny jsou infikovány nejčastěji v období od doby, kdy rašící jehlice dosáhnou zhruba poloviny své délky, až po jejich vyzrání. V ČR od poloviny května až do počátku července, podle průběhu počasí. Infekce proniká do rostlin skrze průduchy. Doba inkubace je odlišná podle místních podmínek. V evropských podmínkách trvá inkubace 4 – 6 měsíců. Pro infekci je příznivé vlhké počasí. [3]

Bionomie M. pini v našich podmínkách není dosud detailně prozkoumána. Konidie se tvoří v acervuli prakticky po celou vegetační sezónu jak na opadlých jehlicích, tak i na odumřelém pletivu jehlic na stromech. Nejlépe je zřejmá tvorba acervuli v dubnu až červnu. [1] Acervuli a stromata se vyvíjejí a zrají i na spadaném jehličí a tvoří tak důležitý zdroj jarní infekce.[3] Kromě konidií se tvoří synanamorfa Asteromella, která je poznatelná pouze pod mikroskopem podle velmi drobných spermogonií (1–3 µm). [6]

Červená sypavka je lesnicky nejvýznamnější karanténní choroba, která se v České republice šíří.[4]

Červená sypavka borovice celosvětově způsobuje ztráty na produkci dřeva u citlivých druhů, zejména u borovice montereyské, a to snížením rychlosti růstu prostřednictvím defoliace. Závažnost poškození vedly k vyloučení borovice montereyské jako pěstební plodiny v mnoha částech Afriky (Gibson, 1979). Defoliace o více než 25 %, má významný vliv na přírůstky, ale 50% opad jehlic jej snižuje o polovinu. Opakované infekce vedou k úhynu stromu. Na Novém Zélandu byly podobné ztráty zaznamenány (Pas, 1981). V Chile bylo zaznamenáno snížení průměrného přírůstku téměř o 75 % v porostu sedmileté borovice montereyské rok po 80% defoliaci (Gibson, 1974).[7]

Červená sypavka borovice je v regionu EPPO zaznamenána už nejméně 80 let (Evans, 1984),ale neměla významný dopad na pěstování borovice, snad mimo Španělsko. Kombinace nízké teploty a nízké vlhkosti vzduchu může omezit vývoj této v podstatě subtropické houby, mohla by nicméně být významná u náchylných hostitelů ve vlhkých Středomořských regionech.[7]

Červená sypavka je v ČR karanténním škodlivým organismem, vztahuje se na ni ohlašovací povinnost. Způsobuje opad jehličí, ztráty na přírůstcích, odumírání (pouze) slabých výhonů, ovlivnění životaschopnosti slabých jedinců. [L 1]

Červená sypavka borovice je důvodem škod prodejců vánočních stromků,[1] ovlivněním estetického dojmu, zbarvení jehlic adventní výzdoby, výzdoby na Dušičky (svátek zesnulých). Ekonomické škody zde působí změna zbarvení jehlic ze zelené na rezavě hnědou ale i nedostatek jehlic na stromě vůbec. Poškozené rostliny jsou neprodejné, ve výsadbě působí výrazně rušivě.

Potvrzení výskytu organismů podléhajících karanténě může pro školku znamenat znehodnocení veškeré produkce sazenic borovice.[3]

Patogen je schopen šířit se více než několik km za rok prostřednictvím větru a vody nebo vektorů. Patogen má vysoký reprodukční potenciál. Organismus prokázal schopnost přenášet se prostřednictvím lidské přepravy. Organismus má širokou řadu hostitelů. Potenciální hostitelé mají souvislé rozložení v prostředí. Omezující techniky nejsou známy, jsou neproveditelné nebo se očekává že jsou neúčinné.[8]