Černé pondělí

Od srpna 1982 do dosažení vrcholu v srpnu roku 1987 se Dow Jones Industrial Average (DJIA) zvýšil z 776 na 2 722 bodů, včetně 44% růstu v roce 1987. Během tohoto období se nárůst tohoto indexu na 19 největších trzích světa rovnal v průměru 296 %. New York Stock Exchange zaznamenala ztrojnásobení počtu transakcí na svém burzovním trhu.[4]

V letech 1985 a 1986 došlo k zpomalení ekonomického růstu Spojených států.

V polovině října 1987 se začaly hromadit znepokojivé zprávy o stavu trhu a následné narušení důvěry investorů vedlo k volatilitě trhů. Krok federální vlády, zveřejnit více než očekávaný obchodní deficit, způsobil snížení hodnoty dolaru. Trhy začaly předznamenávat rekordní ztráty, které opravdu příští týden přišly. Počínaje 14. říjnem začala řada trhů pociťovat velké ztráty. Na konci obchodního dne 16. října, tedy pátku, poklesl Index DJIA o 4,6 %. [5]

Před otevřením New York Stock Exchange (NYSE) na Černé pondělí 19. října 1987, narostl silný tlak na prodej akcií. Po jeho otevření okamžitě vznikla velká nerovnováha mezi objemem prodejních a nákupních pokynů neboli objednávek, což způsobilo značný pokles cen akcií. Tehdejší předpisy umožňovaly určeným tvůrcům trhu (známým jako „specialisté“) odložit nebo pozastavit obchodování s akciemi, pokud nerovnováha pokynů překročila schopnost specialisty řádně plnit objednávky. Nevyváženost objednávky 19. října byla tak velká, že 95 akcií na S&P 500 Index (S&P) otevřelo pozdě, totéž platilo pro 11 z 30 akcií DJIA. Nejdůležitější však bylo otevření budoucích trhů s těžkým náporem prodejních pokynů.[3]

Na Černé pondělí, se DJIA propadlo o 508 bodů (22.6 %), spolu s krachem opcí, možnosti nákupu nebo prodeje, a futures kontraktů, kontraktů s povinností na nákup či prodej akcie na datum ve smlouvě.[6] Tento den byl historicky jeden z největších jednodenních propadů DJIA. S&P 500 Index (S&P) zaznamenal propad o 20.4 %. Obchodování mělo na mnoha burzách patologický jev, kde cena poptávky (nejlepší cenu, za kterou je v daný okamžik kontrakt prodat) na akcii převýšila cenu nabídky (Nejlepší cenu, za kterou je v daný moment možné kontrakt nakoupit). To téměř znemožnilo možnost obchodování. Systémy byly tak zahlceny, že objednávky byly zdrženy a nejistota investorů stoupala.

Za normálních okolností jsou akciový trh a jeho oba deriváty, futures kontrakty a opce,  funkčně jednotným trhem, jelikož cena jakékoli konkrétní akcie je úzce spojena z jejího protějšku na obou trzích opcí a futures kontraktů. Ceny na trzích s deriváty jsou obvykle úzce spojeny s cenami podkladových akci, i když se trochu liší. Například ceny futures jsou obvykle vyšší než ceny jejich konkrétních hotovostních akcií. Během krize bylo toto spojení narušeno. Když se trh s futures otevřel, zatímco trh s cennými papíry byl uzavřen, vytvořil cenovou nerovnováhu. Kotovaná cena těch akcií, které se otevřely pozdě, neměla šanci se změnit ze své konečné ceny z předchozího dne. Kotované ceny byly tedy „zastaralé a neodrážely současné ekonomické podmínky, obecně byly uvedeny výše než měly být(a dramaticky vyšší než jejich futures, které jsou obvykle vyšší než akcie)[7]

Oddělení těchto trhů znamenalo, že ceny futures dočasně ztratily platnost jako prostředek zjišťování cen. To přispělo k atmosféře nejistoty a zmatku v době, kdy byla důvěra investorů velmi nutná. Sleva na trhu s futures logicky naznačovala investorům, že mohou čekat a nakupovat akcie ještě za nižší cenu. [8]

Tento fenomén se vyznačuje šumem, neboli informací či aktivitou, která zkresluje hlavní trendy. [9] Krize zasáhla trhy po celém světě. V tomto období se dramaticky zvýšila současná kauzalita a chování zpětné vazby mezi trhy.[10] V prostředí zvýšené volatility, zmatku a nejistoty, investoři nejen v USA, ale i v ostatních zemích vyvodili investoři své chování a informace, za stále se šířícího a posilujícího se strachu, ze změn akcií a komunikace(zpětné vazby) s ostatními investory.[11] Právě tato psychologie chování na trhu se označuje jako obchodování založené na šumu, ke kterému dochází když špatně informovaní investoři obchodují na základě šumu, tedy špatných informacích. Například 19. října zvěsti o uzavření newyorské burzy cenných papírů způsobily další zmatek a způsobily další pokles cen.

Někteří analytici uvádějí, že obchodování na základě šumu, tedy právě vytvoření smyčky špatně fungující zpětné vazby a volatility trhu bylo hlavním důvodem celkové závažnosti krachu.[12]

Zdrojem problémů s likviditou byl obecný nárůst tzv. margin calls, výzev k dodatkové úhradě. Ty byly po propadu trhu průměrně 10 krát větší a 3 krát větší než jejich předchozí nejvyšší ranní variace. Několik firem nemělo dostatečnou hotovost na účtech zákazníků. Firmy tak čerpaly prostředky z vlastního kapitálu, aby vyrovnaly nedostatek. Některé se staly podkapitalizovanými, 11 společností obdrželo výzvy k dodatkové úhradě od jednoho zákazníka, který překročil čistý kapitál společnosti, někdy až o dvou ku jedné. [6] Tyto výzvy museli investoři splatit ke konci dne 19. října před otevřením trhu následujícího dne. Clearingové společnosti vyzvaly půjčující instituce, aby poskytnuly úvěr na pokrytí těchto náhlých a neočekávaných poplatků, ale makléřské společnosti požadující další úvěr začaly překračovat svůj úvěrový limit. Banky se obávaly většího zapojení a vystavení chaotickému trhu. [3]

Frederic Mishkin uvedl, že největším ekonomickým nebezpečím nebyly událost v den samotného krachu, ale potenciál „šíření kolapsu společností zabývajících se cennými papíry“ pokud by šíření krize likvidity, v odvětví cenných papírů, začalo ohrožovat solventnost a životaschopnost makléřských společností a specialistů. Podle něj byla tato možnost den po havárii velice pravděpodobná.[13] Ze začátku se tak opravdu zdálo, že tyto instituce selžou a zkrachují. Pokud by se tak stalo, byly by negativní následky ve finančním systému promítnuty do ekonomiky jako celku[14].

Federální rezervní systém v USA fungoval jako věřitel poslední možnosti, aby čelil krizi. Poskytoval krizové řízení prostřednictvím veřejných prohlášení a dodával likviditu pomocí operací  na volném trhu, přesvědčoval banky, aby půjčily firmám s cennými papíry a někdy také zasahoval přímo.

Někteří odborníci tvrdí, že reakce Federální rezervy na Černé pondělí zahájila novou éru důvěry investorů ve schopnost centrální banky uklidnit prudký pokles trhu. Na rozdíl od předchozích finančních nebyly ostré ztráty následovány hospodářskou recesí ani bankovní krizí.[5]

Trhy s cennými papíry se rychle zotavily a nahradily ztráty po Černém pondělku. DJIA vzrostlo v následujících dnech o 288 bodů, 57 % celkové ztráty krize. Za méně jak dva roky americké trhy překonaly čísla před krizí.