Čekanka obecná

Čekanka obecná (Cichorium intybus) je rostlina patřící do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), někdy také nazývané složnokvěté[1]. Je to vytrvalá až jeden metr vysoká bylina s tuhým stonkem. Kvete od července do října, přičemž její květy jsou 3–4 cm široké, obvykle jasně modré, mohou se ale objevit odchylky ve zbarvení, a to od bílé až po bledě růžovou. Rostlinky je možné nalézt ve volné přírodě poměrně hojně v okolí cest, polí, luk, lesů a strání. Právě díky modré barvě květů pravděpodobně vznikl i český název této rostliny – čekanka, kdy modré květy čekanky lidem připomínaly modré dívčí oči, které marně čekají na návrat milého z vojny. Kromě oblastí s extrémními životními podmínkami, jako je např. Antarktida a Grónsko, lze říci, že čekance se daří kdekoli na světě.

Čekanka obecná
Čekanka obecná (Cichorium intybus)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Rodčekanka (Cichorium)
Binomické jméno
Cichorium intybus
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čekanka je velice cennou léčivou bylinou. Nezaměnitelnými vlastnostmi oplývají prakticky všechny její části.

Kořen
Kresba K. Lindmana

Kořen čekanky je nejvhodnější sbírat brzy na jaře či na podzim předtím, než dojde k přízemním mrazíkům. Po sběru by se měly z kořene pečlivě omýt nánosy půdy. Po očištění se kořen řeže na kousky dlouhé přibližně 15 cm, dále se uloží na stinné, suché a dobře větrané místo, kde se suší při teplotě do 50 °C. Kořen čekanky může dorůstat až do délky 30 cm s průměrem až 15 mm. Z vývaru z nastrouhaného kořene čekanky se dají připravovat nápoje jakožto náhražka v dobách nedostatku kávy (tzv. melta).

Květ

Nejlepší dobou pro sběr květů je prosluněné pozdní odpoledne.

Léčivé účinky

Lidová medicína předpokládá poměrně široké léčivé vlastnosti čekanky.[zdroj?]

Hoste a kol. demonstrovali v roce 2006 možný antiparazitární účinek čekanky proti hlísticím přežvýkavců. Zkrmování čekanky ovcím či spárkaté zvěři v experimentální studii výrazně redukovalo infekci plicnivkami a některými zástupci čeledi Trichostrongylidae.[2]

Včelařství

Čekanka je výborná nektarodárná a pylodárná bylina. Její nektar je namodralý a květu čekanky jej vyprodukuje za 24 hodin 0,36 mg.[3] Jeho cukernatost je 38 %. Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,13 mg.[3] Rostlina včelám poskytuje značné množství pylu, který včely rouskují do světle šedých rousek. Druhový med čekanky je velmi vzácný. Je světle žlutý, s příjemnou chutí a vůní připomínající slunečnicový med. Krystalizuje do hrubých krystalů. Obvykle však bývá med z čekanky součástí letních smíšených medů.[3]

Druhy čekanky

V dnešní době jsou známé spíše poddruhy čekanky, které se pěstují cíleně, těmi jsou: Čekanka obecná setá, z jejíhož kořene se pražením připravuje všem známá náhražka kávy s názvem cikorka. Kolem roku 1970 vědci zjistili, že kořen čekanky obsahuje až na 20 % inulinu. Od té doby existují teorie, že čekanka má obsah inulinu srovnatelný s obsahem inulinu v cukrové řepě. Inulin je obsažen zejména v rostlinách z čeledi Asteraceae a v běžném potravinářském průmyslu se používá jako sladidlo. Inulin je o 30 % silnějším sladidlem než sacharóza. Inulin je možné hydrolýzou přeměnit na fruktózu či glukózu.

Čekanka byla spolu s cukrovou řepou a žitem užívána jako ingredience pro výrobu tzv. Mischkaffee (míchané kávy), jež byla hojně vyráběna během tzv. kávové krize (1976-1979) ve východním Německu.

Pražená čekanka je také hojně využívána pivovarníky pro vylepšení chuti jejich piva.

Dalším poddruhem čekanky, řadícím se mezi listovou zeleninu, je čekanka listová.

Odkazy

Reference
  1. http://botanika.wendys.cz/kytky/K20.php
  2. Hoste H, Jackson F, Athanasiadou S, Thamsborg SM, Hoskin SO. The effects of tannin-rich plants on parasitic nematodes in ruminants. Trends Parasitol. 2006, roč. 22, čís. 6, s. 253–61. PMID 16632404.
  3. HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha: Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 21. (česky)

Literatura
  • Momčilová, Pavla – Zimní a jarní zeleninové menu; nakl. Pavla Momčilová, 1995; str. 16; ISBN 80-901137-7-X

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.