Časová preference

V ekonomii je časová preference[1][2] subjektivním vyjádřením, zda dotyčný přijme zboží, služby nebo peníze k dřívějšímu datu ve srovnáním s datem pozdějším. Říká, že pro každého je jinak důležité, kdy dané zboží, služby či peníze využije.

Časové preference nemají jednotky a nejdou měřit, ale lze říci, že časové preference jsou nižší či vyšší.

Člověk s nižšími časovými preferencemi je „trpělivější“, za čekání je ochoten přijmout nižší kompenzaci, než kdyby měl časové preference vyšší. Časové preference se liší člověk od člověka a mění se i u jednoho člověka v čase.[3]

Příklad

Honza s Petrem jdou na pivo. Honza má žízeň, ale nemá peníze. Petr nabídne zaplacení s tím, že mu to Honza vrátí zítra. Petr tím vyjadřuje svou časovou preferenci ve vztahu k držení svých peněz. Dalšího dne Honza přijde za Petrem s tím, že mu může dát 20 Kč hned nebo 30 Kč za týden, kdy mu přijde výplata. To, zda Petr příjme nebo ne, je ovlivněno jeho časovou preferencí, v ní je například zahrnuto to zda Honzovi důvěřuje. Současné a očekávané potřeby, současný a očekávaný příjem ovlivňují časovou preferenci.

Odkazy

Reference
  1. Kdy, když ne teď? Problém časových preferencí. Finmag.cz [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. (česky)
  2. HOLMAN, Robert. Ekonomie, 5. vydání. [s.l.]: Nakladatelství C H Beck 723 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7400-006-5. (česky) Google-Books-ID: nHiz2BJdwHYC.
  3. MAŠEK, Jan. ABCT 2/8 : Časové preference, úrok a kapitál. Mises.cz [online]. [cit. 2021-03-16]. Dostupné online. (česky)

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.