Časová pásma v Mexiku

Zákon ze dne 29. prosince 2001[2] ve znění vyhlášky z 31. ledna 2015[1] definuje čtyři standardní časové zóny ve vztahu na střední sluneční čas čtyř poledníků (75°, 90°, 105°, 120°). Územní platnost zón stanovuje vyhláškou federální vláda po konzultaci s vládami příslušných států.[2]

Sezónní změna času

     Oblast, kde se letní čas neaplikuje.

Sezónní změna času (Horario de Verano)[p 1] je zavedena od roku 1996.[3] Během ní je čas posunut o jednu hodinu dopředu oproti standardnímu času příslušného pásma, a odpovídá tak našemu letnímu času. Sezónní čas se aplikuje na většině území s výjimkou států Sonora a Quintana Roo a souostroví Revillagigedo ve státě Colima.

Schematické vyznačení oblasti, kde lze na letní čas přecházet ke stejnému datu jako v USA

.

Přechod na tento čas nastává první dubnovou neděli, kdy se ve 2 hod. posouvá čas o jednu hodinu dopředu, a končí poslední říjnovou neděli, kdy se ve 2 hod. posouvá čas o jednu hodinu zpět.[3] Od roku 2010 mohou obce ve 20km pásmu podél hranic se Spojenými státy přecházet na letní čas ve stejnou dobu, jak se přechází tam.[4]

Před přijetím pásmového času se v Mexiku používal místní sluneční čas, jak bylo obvyklé až do Mezinárodní meridiánové konference, která se konala ve Washingtonu v roce 1884. V Mexiku byl pásmový času zaveden 25. listopadu 1921 na základě výnosu prezidenta Obregóna a stát byl rozdělen do dvou pásem s časem odpovídajícím pro většinu země času 105. západního poledníku (UTC-7), resp. 90. poledníku (UTC-6) pro státy východně od Veracruzu.[5]

Od té doby byly vyhlášky několikrát změněny, přičemž se změny týkaly především třetího pásma odpovídajícího času 120. západního poledníku (UTC-8). Tato zóna byla nejprve zavedena v roce 1930 pro nejzápadnější části země, ale již následující rok bylo povoleno používat tento čas v Baja California jen v zimním období. V roce 1942 bylo na onom území povoleno používat čas platící v přilehlé části USA a v roce 1945 se to stalo povinným. Od roku 1948 znovu platila jen původní dvě pásma.[5]

V roce 1981 přibylo třetí pásmo odpovídajícího času 75. západního poledníku (UTC-5) a platilo ve státech Campeche, Yucatán a Quintana Roo, ale hned následujícího roku byla jeho platnost omezena jen na posledně jmenovaný stát. V roce 1988 byl zaveden ve státech Coahuila, Durango, Nuevo León a Tamaulipas letní čas (UTC-5) a přitom byly stanoveny zásady pro přechod na něj a jeho ukončení, které platí doposud. Roku 1996 byl letní čas zaveden v celé zemi, přitom tři základní časová pásma zůstala zachována.[5]

Počátkem roku 2001 byl vydána prezidentská vyhláška, která umožňovala státům, kromě Dolní Kalifornie a Sonory, zkrátit období letního času na pět měsíců. Tato vyhláška způsobila velké kompetenční tahanice, které ukončil nejvyšší soud výrokem, že rozhodnutí o časovém pásmu i jeho sezónním trvání přísluší federálnímu parlamentu.[5] V souladu s tím je současně (2015) platný zákon z roku 2001.[2]

V roce 2012 mexický senát schválil návrh zákona o zavedení nové jihovýchodní zóny (Zona Sureste) s časem UTC-5 a tato zákonodárná iniciativa se projednávala poslaneckou sněmovnou od 4. prosince 2014[6] s výsledkem, že zóna byla zřízena 31. ledna 2015 s platností pro stát Quintana Roo od 1. února 2015.[1]