Čaruklugové

Kmen Čaruklugů nebo Čaruklugové, (turecky Çarukluğ boyu, persky جرقلغ → Žrklg), byl kočovný turecký kmen žijící v Altajském regionu. Podle seznamů Mahmúda Kašgarského pocházejí z 22 turkomanských kmenů Oguzů. Ve středověku patřil k původním obyvatelům Altajského regionu, především jeho jihozápadí části.

Původ

Záznamů o Čaruklugech není mnoho a prakticky nejsou dostupné. Strohé a kusé zmínky se nacházejí v Kašgarského epose „Divân-ı Lügati't-Türk“ z 11. století, a Rašídaddín Fazlullahových seznamech, kde seřazení kmenů v písemné formě, bylo zaznamenáno podle dobového chápání politické situace. Kašgarský ale neuvádí, jakým způsobem zjistil území obývané Čaruklugy a podle čeho přiřadil klan Čaruků k Oguzským Turkmenům, nebo jaký byl rozdíl mezi klanem Čaruků a kmenem Čaruklugů.[1]

„	...Čarukové jsou jeden z Oguských klanů, patřících do tureckých kmenů vytvořených z Turkmenů. Tito Oguzové sdružují dvaadvacet divizí, které jsou soběrovní a vzájemně se uznávají. V pořadí dvaadvacátý jsou Čaruklugové žijící v malém počtu v městě Barčuk	“
— Mahmúdal-Kášgharí „Divân-ı Lügati't-Türk“[2]

Město Barčuk (soudobý název) se nachází v dnešním Maralbešském Kraji v Ujguřské autonomní oblasti Sin-ťiang, v Čínské lidové republice, a je pod správou Kašgarské prefektury.

Dělení konfederace Oguzů podle Oguz-name

Podle Oguz-kaganova dastanu, známého taky pod názvem Oguz-name,[3][pozn. 1] se Oguzové skládají z 24 turkomanských kmenů (Čaruklukové zde nejsou zmíněni). [pozn. 2]

Oguzské kmeny podle eposu Mahmúda Kašgarského

V epose od Mahmúda Kašgarského Divân-ı Lügati't-Türk[4]napsaného v 11. století se uvádí:

„

…ve svazu Oguzů je 22 divizí…

“

Čaruklugové jsou uvedeni na 22. místě v pořadí.

Pořadí	Oguzská konfederace Turkmenských kmenů podle Divân-ı Lügati't-Türk	Tamgy
01	První a hlavní: jsou Kynykové, dnes kagani.
02	Druhý: Kayıové jinak v literatuře nazýváni Kai, Kaj → Kajlar. Zejména kmenové symboly Bulharského klanu Dulo a Oguzského kmene Qayп → Kajy jsou stejné.
03	Třetí: Bajundurové také Bajyndyr, v literatuře zvaný Baian, Bajan.
04	Čtvrtý: Iwaové také nazýváni Jıwa, Jiva.
05	Pátý: Salgurové → Salur.
06	Šestý: Avšarové → také Afšar, Avšarské kmeny.
07	Sedmý: Begtiliové → také Begdili nebo Bejdili.
08	Osmý: Bügdüzové.
09	Devátý: Bajati
10	Desátý: Jazgyrové.
11	Jedenáctý: Ejmür → také Ejmir.
12	Dvanáctý: Karabölükové → také Karaevli.
13	Třináctý: Alkabölükové → také Alkaevli.
14	Čtrnáctý: Igdırové také nazýváni İgder, İgdir a Igder.
15	Patnáctý: Juregirové také nazýváni Jüregir.
16	Šestnáctý: Tutırkaové → Dondurga.
17	Sedmnáctý: Ulajundlugové také nazýváni Alajund, Alajuntlu také Alajurtlu.
18	Osmnáctý: Tügerové také nazýváni Düver, Düğer, Töker nebo Tüker.
19	Devatenáctý: Bečenekové také nazýváni Bečenekiči, Pečenek, Pečeneg.
20	Dvacátý: Čuvaldarové také nazýváni Čavundurové.
21	Jednadvacátý : Čepniové → Turkický kmen Bektašiů?.
22	Dvaadvacátý: Čaruklukové v malém počtu, jejich záznamy jsou málo dostupné.

[2]

Poznámky

Oğuzname destan denemesi (Studie dastanu Oguz-name) napsal Rıza Nur v Káhiře, v roce 1928
Oguzové se tradičně dělí na dvě hlavní skupiny: Bozok'y – Sivé šípy a Üčok'y – Tři šípy[2]

.

Reference

Prof. Dr. Sümer, Faruk „Oğuzlar (Türkmenler) Tarihleri-Boy Teşkilatı Destanları“, Türk Dünyası Araştırmaları Vakfı, İstanbul 1999, ISBN 975-498-130-2, sayfa 227-229-232.
Atalay, Besim. „Divanü Lügati't - Türk“. Ankara: Türk Tarih Kurumu Basımevi (2006). ISBN 975-16-0405-2, Cilt I, sayfa 55, sayfa 57 (turecky)
MEHMEDALI, Emsal-i, Rıza Nur. Oguzname:Emsal-i Mehmedali:XVI.yy.da yazlms Turk atasozleri kitab. Kairo: Turk Dunyas Arastrmalar Vakf ISBN 9-75498-057-8, ISBN 978-9-75498-057-8 (Turecky), 1992. (anglicky)
MAḤMŪD, Kāshgarī, James Kelly, Kütüphanesi (Istanbul, Turkey) Millet. Türk Şiveleri Lügatı = Dīvānü Luġāt-It-Türk. Duxbury, Mass: Tekin (turecky), 1982. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

Kniha Dede Korkut (pdf formát v turečtině) na Povolení-Walkerův Archív "Turecké Ústní Podání" vstup na H-Net (v angličtině).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Çarukluğ boyu na turecké Wikipedii.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[4] Oğuzname destan denemesi (Studie dastanu Oguz-name) napsal Rıza Nur v Káhiře, v roce 1928

[5] Oguzové se tradičně dělí na dvě hlavní skupiny: Bozok'y – Sivé šípy a Üčok'y – Tři šípy[2]

[1] Prof. Dr. Sümer, Faruk „Oğuzlar (Türkmenler) Tarihleri-Boy Teşkilatı Destanları“, Türk Dünyası Araştırmaları Vakfı, İstanbul 1999, ISBN 975-498-130-2, sayfa 227-229-232.

[Oguz-2] Atalay, Besim. „Divanü Lügati't - Türk“. Ankara: Türk Tarih Kurumu Basımevi (2006). ISBN 975-16-0405-2, Cilt I, sayfa 55, sayfa 57 (turecky)

[3] MEHMEDALI, Emsal-i, Rıza Nur. Oguzname:Emsal-i Mehmedali:XVI.yy.da yazlms Turk atasozleri kitab. Kairo: Turk Dunyas Arastrmalar Vakf ISBN 9-75498-057-8, ISBN 978-9-75498-057-8 (Turecky), 1992. (anglicky)

[6] MAḤMŪD, Kāshgarī, James Kelly, Kütüphanesi (Istanbul, Turkey) Millet. Türk Şiveleri Lügatı = Dīvānü Luġāt-It-Türk. Duxbury, Mass: Tekin (turecky), 1982. (anglicky)