Čakmové

Etnogeneze Čakmů je spojována s královstvím Magadha, odkud se na konci 1. tisíciletí stěhovali na území Barmy. Jejich název pochází ze sanskrtského výrazu sakthiman, což znamená „držitel moci“, protože v Pugamské říši zaujímali četné významné pozice. Později bojovali s Arakanským státem, po porážce odešli do odlehlé hornaté oblasti na severozápad od Arakanu. João de Barros je v roce 1615 ve svém popisu Asie nazývá jako Chacomas. V roce 1666 oblast ovládla Mughalská říše a 1787 Britská Východoindická společnost, ale místní rádžové si zachovali značnou míru samosprávy. V roce 1947 se Čittágongské hory staly součástí Pákistánu, koncem padesátých let byla velká část kmenového území zaplavena při stavbě přehrady Kaptai.[3] Byla navíc zahájena politika islamizace a asimilace domorodců, která ještě zesílila po vyhlášení bangladéšské nezávislosti, což vedlo k ozbrojenému odporu vedenému organizací Šanti Bahini a k emigraci mnoha Čakmů do Indie.[4] Konflikt ukončila mírová dohoda v roce 1997, přetrvávají však spory ohledně návratu uprchlíků a navracení jejich majetku.[5]

Čakmové jsou převážně zemědělci, provozují žďáření a pěstují bambus, rýži a kukuřici. Na venkově se udržel i tradiční oděv thami s turbanem. Etnikum je rozděleno na 46 klanů nazývaných góza. Vyznávají buddhismus thérávadového směru, který však pod vlivem okolních národů nese řadu synkretických rysů.[6] Významnými oslavami jsou jarní svátek bizu a oslava nové sklizně alpaloni. Čakmové hovoří jazykem changma kodha, který byl původně tibetobarmský, ale pod vlivem bengálštiny v něm převládly indoevropské vlivy. Píše se vlastním písmem adžha path, které se vyvinulo z barmského.[7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čakmové na Wikimedia Commons
• Banglapedia
• Chakma Autonomous District Council