Čagatajský chanát

Čagatajův ulus (lid) neboli Čagatajský chanát byl turko-mongolský stát ve Střední Asii. Existoval v letech 1227 až 1687. Vznikl osamostatněním na Mongolské říši. V roce 1360 ztratil západní polovinu svého území ve prospěch Tamerlánovy říše, avšak přežil až do 17. století. Vládnoucí dynastií byli potomci Čagataje, druhého syna dobyvatele Čingischána. Alguovi následníci – Mubarak a Borak, vyhledávali užší vztahy s obyvateli oblastí přijetím islámu. Navzdory tomu, že od počátku Čagatajovy vlády byl islám bezmála po sto let zakazován, se roku 1326 stal oficiálním náboženstvím Čagatajova ulusu.

Čagatajský chanát  Цагаадайн Хаант Улс  Tsagadaina Khaanat Ulus ←  1226–1347 (pokračovatelé do roku 1705[pozn. 1])  →  →  →  → vlajka
geografie Čagatajský chanát kolem roku 1300
hlavní město:	Almalik, Karši
rozloha:	3 500 000 km² (1310/1350)
obyvatelstvo
národnostní složení:	Mongolové (vládnoucí elita a příbuzenství) vojenská síla: Ujgurské kmeny, 3 Oguzové, Kypčakové, Dulatové
jazyky:	mongolština, čagatajština, perština
náboženství:	šamanistické, buddhistické, tengristické (dříve), sunnitský islám (později), křesťanské (okrajově)
státní útvar
státní zřízení:	polovolená monarchie, později dědičná monarchie
vznik:	1227
zánik:	1347, pokračovatelé do roku 1705
státní útvary a území
předcházející: Mongolská říše následující: Moghulistán Tímúrovská říše Jarkendský chanát Džungarský chanát

Roku 1340 byl Čagatajův ulus rozdělen na více částí. Ve východní části ulusu vznikl Moghulistán.

S vytvořením Timúrovského státu v západní části moc Čagatajců v Maveraünnehiru padla.