Čachtická paní (opera)

Po Kováři Wielandovi Jána Levoslava Belly – vzniklém ovšem na německé libreto – a po Detvanovi Viliama Figuše-Bystrého je opera Miloše Smatka Čachtická paní z roku 1931 považována za třetí slovenskou operu. Miloš Smatek, až právě na tuto operu skladatel především lehké hudby (operety, filmová hudba), byl sice Čech a na Slovensku ani nepůsobil, ale libreto, byť naskicované zkušeným českým spisovatelem Quido Mariou Vyskočilem, sepsala Smatkova manželka Elena Krčmáryová ve slovenštině.

Libretisté sestavili ze známé krvavé, jen zčásti o skutečné události opřené pověsti příběh spíše mozaikovitý, přičemž každé ze tří dějství má výrazně odlišnou charakteristiku, jež se promítla i do Smatkovy hudby. První je především lyrické, sestávající především z vyznání lásky a apostrof volnosti, většinu druhého zabírá nepříliš originální folklórní rekonstrukce svatby na slovenské vesnici, zatímco krvavá historie se soustředí do třetího aktu, který je hudebně pojednán ryze veristicky.[4]

Kritika neupírala Smatkově práci zručnost i talent, zejména v instrumentaci, problémy s nepřiléhavým zpěvním partem shledávala hlavně u titulní postavy. Celkově však považovala jeho operu z hlediska umělecké hodnoty „naveskrz problematickou“, jak pro libreto plné „nevkusu a lidově krvavé banality“, tak pro skutečnost, že skladateli „naprosto chybuje primérní cit pro formový princip opery“.[4] Podle vzpomínek tehdejšího šéfa bratislavské opery Karla Nedbala byla Čachtická paní „obratně udělaná rutinérská práce, která k řešení problému slovenské opery nepřispěla“.[5]Divadlo vypravilo operu velmi pečlivě a prvotní přijetí publikem bylo nadšené, přesto Čachtická paní z repertoáru brzy zmizela.[4] Miloš Smatek se ani k slovenské tematice, ani k opernímu žánru už ve své tvorbě nevrátil.

Smatkova opera vznikla ještě před vydáním nejznámějšího zpracování čachtické pověsti, románu Čachtická paní Joža Nižnánského (1932), a až na poslední akt nevychází ani ze starší tragédie Jonáše Záborského. Ta byla naopak podkladem pro moderní operní zpracování – operu Bátoryčka Ilji Zeljenky (1996).

Janko se vrátí z dalekých krajin o svého horského domova právě ve chvíli, kdy jeho snoubenku Evičku násilně objímá maďarský gróf (I. dějství).

Panští drábi přicházejí zrušit povolení sňatku Janka s Evičkou v druhém jednání, když byly předvedeny všechny svatební zvyky na slovenské dědině a průvod se ubírá do kostela. Evička je odvlečena na zámek, Janko se probouzí ze svého poranění, aby si zavolal účinnou pomoc.

V třetím dějství přichází ušlechtilý palatín Juraj Thurzo potrestat krutovládu Čachtické paní, Alžběty Báthoryčky, jež vraždí slovenské dívky, aby se v jejich krvi omlazovala – ovšem pozdě, když již byla Evička, s nutnou dávkou hrůzy, usmrcena v železné panně. Modlitba nad přinesenou mrtvolou uzavírá dílo.[4]