Divadlo Minor

Divadlo Minor (dříve též Ústřední loutkové divadlo) je divadelní scéna se zaměřením na děti a mládež. Sídlí v ulici Vodičkova na Novém Městě v Praze 1, v někdejších prostorách kina Skaut.

Divadlo Minor
Dětská pasáž a divadlo Minor
Základní informace
StátČesko Česko
MístoPraha 1-Nové Město
Typ divadlaprofesionální divadlo
Zaměřeníčinohra, pohádky
Budova
ArchitektBohumil Sláma
Otevření1928
Osobnosti
ŘeditelZdeněk Pecháček
Další informace
Divadlo Minor
Divadlo Minor na mapě Prahy
Souřadnice50°4′42,61″ s. š., 14°25′18,62″ v. d.
AdresaDivadlo Minor
Vodičkova 674/6
Praha 1, Nové Město
110 00  Praha 1
UliceVodičkova
Oficiální webhttp://www.minor.cz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie divadla
Budova, v níž sídlí divadlo Minor
Logo divadla Minor

Divadlo Minor bylo zřízeno v budově podle projektu Bohumila Slámy z dubna 1928.[1] Minor, bývalé Ústřední loutkové divadlo, prošlo od roku 2001 obdobím změn spojených především se získáním nové moderní budovy ve Vodičkově ulici, za kterou divadlo obdrželo ocenění Stavba roku 2002 a Cenu primátora hlavního města Prahy za vytvoření ojedinělého prostoru pro kulturní aktivity dětí.[2]

V Minoru působí jak mladí tvůrci, většinou absolventi katedry alternativního a loutkového divadla DAMU (Jiří Adámek, Braňo Holiček, Jiří Jelínek, Jan Jirků, Eva Leinweberová, Apolena Novotná, Jakub Vašíček, Petr Vodička, Rosťa Novák), tak i osobnosti českého divadelního světa – režisér a dramatik David Drábek, bratři Matěj a Petr Formani, Arnošt Goldflam aj. Minorské inscenace získávají řadu ocenění na domácích i zahraničních festivalech a hrály se v řadě států celého světa (New York, Japonsko, Jižní Korea, Mexiko, Indonésie, Německo, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Rusko).

U příležitosti 10. výročí otevření nové budovy divadla proběhla proměna přilehlé pasáže v rozšířené divadelní foyer. Nachází se zde Galerie Minor s celoroční interaktivní výstavou a divadelní obchod. O víkendech zde probíhají tvůrčí dílny pro děti, dílny animovaného filmu, sítotisku aj.

Za dobu své existence spolupracoval Minor s řadou festivalů a projektů. Od roku 1996 hostí pravidelně oborovou přehlídku loutkového divadla Přelet nad loutkářským hnízdem (s výjimkou let 1999–2001, kdy došlo ke zbourání původního prostoru divadla Minor na Senovážném náměstí).[3] V roce 2011 byla zahájena každoroční spolupráce s festivalem Struny podzimu, zázemí zde nalezla programová část festivalu Struny dětem.[4] Stálým hostem divadla je také projekt scénického čtení Lukáše Hejlíka Listování.[5]

Divadlo Minor také spolupracuje s divadelními lektory a pořádá edukativní programy pro školy a veřejnost.

Založení a počátky divadla

Dne 26. února 1950 zahájilo Ústřední loutkové divadlo svoji činnost premiérou inscenace hry Aloise Jiráska Pan Johanes v režii Jana Malíka, který ve snaze o vytvoření reprezentativní scény zavedl podle sovětského vzoru typ spodových loutek, tzv. javajek. Jednalo se o divadlo „iluzivní“, usilující o maximální jevištní realismus. V prvních letech se dramaturgie ÚLD zaměřila především na sovětské tituly, ale snažila se také o vytvoření původní české loutkové hry – dodnes se hraje například veršovaná pohádka Josefa Kainara Zlatovláska (jenom v ÚLD se hrála ve třech nastudováních, naposledy v režii Kamila Žišky, který za ni obdržel cenu na festivalu Mateřinka 2013), nebo Slavík Františka Pavlíčka (1958). Tajemníkem ÚLD byl v letech 1950 až 1959 Zdeněk Hora. Počátkem 60. let se ale stávající inscenační praxe ÚLD, které byla stále častěji vytýkána akademičnost a strnulost, vyčerpala.

60. léta

60. léta vnesla do stylu Ústředního loutkového divadla odklon od závazného iluzivního kánonu. Začaly se používat i jiné typy loutek než javajky a výjimkou nebylo ani divadlo masek. Například v inscenaci Bajaja (1963) se v ÚLD poprvé objevuje použitá technika černého divadla do plastického, reliéfního prostoru. Výrazněji zaujala také inscenace Král jelenem (1969) v režii Jiřího Jaroše, pojatá v duchu italské komedie dell’arte, a významnou inscenací byl například i antiiluzivně pojatý Míček Flíček (1964) s odkrytými vodiči, což bylo dříve nemyslitelné.

70. léta

V roce 1975 byla inscenací Strakonický dudák slavnostně otevřena zrekonstruovaná budova ÚLD a divadlo se při této příležitosti přejmenovalo na Divadlo Loutka. Ve druhé polovině 70. let zde vytvořil svébytný inscenační styl režisér Karel Brožek, který inklinoval k vážným, působivě pojatým tématům s akcentem na výtvarnou a hudební složku – např. Ze starých letopisů (podle I. Olbrachta; 1976).

Nová jména divadla

V roce 1987 bylo divadlo přejmenováno na Divadlo U věže a v roce 1988 byl název upřesněn na Divadlo U Jindřišské věže. Dramaturgie mj. akcentovala moderní pohádky – k nejúspěšnějším inscenacím patřila např. A co strom, Palečku? (1985).

V roce 1991 bylo divadlo znovu přejmenováno na Minor – Divadlo herce a loutky a pod vedením režiséra Karla Makonje se zaměřilo na existenciálně a eticky laděná témata (např. ve scénické kompozici na motivy života a díla Antoina de Saint-Exupéryho Poutník hvězd; 1990) a uvádění inscenací i pro dospělé diváky. Divadlo dále nastudovalo dramatizaci knihy J. R. R. Tolkiena Hobit (1994) nebo inscenaci Kdo mi to uvěří, pane Moody? (1992).

Nový ředitel a stěhování
Představení divadla Minor v Kutné Hoře, říjen 2004

Od 1. října 1998 je ředitelem divadla ing. Zdeněk Pecháček. Budova divadla na Senovážném náměstí byla v rámci rekonstrukce Slovanského domu zbourána a Divadlo Minor přesídlilo na novou adresu ve Vodičkově ulici č. 6. Slavnostní otevření nové scény divadla proběhlo 6. až 9. prosince 2001. Sál s kapacitou 206 diváků má podobu klasické kukátkové scény. Divadlo Minor získalo ocenění Stavba roku 2002 a Cenu primátora hlavního města Prahy za vytvoření ojedinělého prostoru pro kulturní aktivity dětí.

Umělecké záměry nového tvůrčího týmu deklarovala inscenace Kouzelný zvon (2000) v režii Aurela Klimta a výpravě Martina Velíška. Na současné podobě divadla se zásadním způsobem podílel režisér Jan Jirků (např. v inscenacích Vánoce aneb Příběh o narození, 2002; Kabaret Tlukot a bubnování aneb Veliké putování, 2002; Bruncvík a lev, 2006 aj.). Mezi další výrazné tvůrce spjaté s Minorem patřili třeba bratři Petr a Matěj Formanové nebo režiséři Jiří Adámek, David Drábek, Apolena Novotná, Petr Vodička a další. Od sezóny 2003/2004 je dramaturgyní a autorkou či spoluautorkou některých scénářů Petra Zichová.

V roce 2001 divadlo navázalo spolupráci s Katedrou alternativního a loutkového divadla DAMU. V jejím rámci vznikla řada inscenací: Sedmero krkavců, Píseň písní, Vražda v Orient expresu, Díra ve zdi, Sny o bizonech.

Divadlo se účastnilo dvou mezinárodních divadelních projektů financovaných z fondů EU. V rámci projektu Culture Alchemy vznikla inscenace Bruncvík a lev. V rámci projektu LINGUA se konal v říjnu 2007 mezinárodní pohádkový festival a vznikla inscenace The Goodies (režie: Jiří Havelka), která v květnu 2008 hostovala v irském Dublinu.

Pasáž Minor

V prosinci 2011 byla otevřena Pasáž Minor. Nachází se zde mj. Galerie Minor, kde vznikají interaktivní výstavy. První z nich, Krajiny tělní, byla věnována lidskému tělu. Jejími autory byli Robert Smolík, Zuzana Vítková a Martin Janíček. Autorem dalších výstav je Jakub Zich.

Odkazy

Reference
  1. http://www.theatre-architecture.eu/cs/db.html?theatreId=13
  2. Databáze divadelní architektury [online]. Dostupné online.
  3. http://www.prelet.cz/index.php?lmut=cz&part=historie
  4. Archivovaná kopie. www.strunypodzimu.cz [online]. [cit. 2015-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-08.
  5. http://www.listovani.cz

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.