Úpravna zlaté rudy v Kašperských Horách
Středověká úpravna zlatých rud v Kašperských Horách je archeologických chráněným objektem (katalogové číslo: 1000124857; památková ochrana: KP; číslo ÚSKP: 11312/4-5075).[1] Jejím vlastníkem je město Kašperské Hory.
| Středověká úpravna zlatých rud | |
|---|---|
.jpg.webp) Středověká úpravna zlatých rud | |
| Poloha | |
| Adresa | Kašperské Hory,  Česko |
| Ulice | Krátká |
| Souřadnice | 49°8′31,03″ s. š., 13°33′39,83″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 11312/4-5075 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg.webp)
Historie těžby
Zlato na Šumavě objevili Keltové, získávali ho především rýžováním ve zlatonosných řekách a potocích. Rozkvět hlubinné těžby začal až koncem 12. století, vrcholu těžba dosáhla za prvních Lucemburků – Jana a Karla. Jan Lucemburský udělil městu pečeť a znak, zprostil ho daní s výjimkou daní ze soli. Karel IV. dal postavit strážní hrad Kašperk a vybudovat třetí větev Zlaté stezky – kašperskohorskou, která městu pomohla k dalšímu rozkvětu. Za husitských válek těžba poněkud poklesla, opakovaně se opět zvyšovala, ale nikdy už nebyla tak výnosná jako ve století 14. S menšími či většími úspěchy těžba pokračovala až do začátku 20. století.
Popis
Archeologická lokalita ležící na jižním kraji města je z období vrcholného středověku a je první zjištěnou stavbou na tepelné zpracování zlaté rudy v Čechách.
Při výkopech kanalizace pro novou ulici Krátká v 90. letech 20. století v lokalitě zvané Na Prádle (původní pomístní název – pral se zde křemen) archeologové v hloubce dva metry pod zemí identifikovali jedinečnou technickou památku – patrně nejstarší úpravnu zlatonosných rud na evropském kontinentě. Byla objevena kamenná podezdívka stavby z přelomu 13. a 14. století o rozměrech ca 12 x 12 metrů s kamennou pecí s klenbou uvnitř a hromadami žárem rozpukaného zlatonosného vytěženého křemene. Vedle objektu pece byla objevena cisterna na vodu. V peci docházelo k tepelnému zpracování zlatonosného křemene, který byl několik hodin zahříván a poléván vodou z cisterny, aby snáze pukl. Odtud byl dopravován k drtírnám a zlatomlýnům, kterých pracovalo v době největší těžby v Kašperských Horách asi 300. Úpravna pracovala asi 150 let, o čemž svědčí nálezy keramiky. Na dně cisterny byly objeveny i kahany a zbytky kožených částí oděvů horníků, železné předměty, keramika (včetně importů) a sklo. Na místě byl nalezen i stříbrný parvus Jana Lucemburského.
Všechny nálezy jsou uloženy a vystaveny v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách.
Současný stav památky
Areál byl upraven a zakonzervován Národním technickým muzeem v Praze a Muzeem Šumavy Kašperské Hory a ohraničen, opatřen informačním panelem a lavičkou. Tudy vede naučná stezka Cestou kašperskohorských zlatokopů a také zde končí vlastivědné vycházky městem pořádané Informačním centrem Města Kašperské Hory. Nejen tuto výjimečnou památku, ale také další místa bývalé těžby (štoly, šachty, jámy tzv. pinky a příkopy lze navštívit na naučné stezce Cestou zlatokopů.
Názor archeologa
Archeolog Jiří Waldhauser o tomto nálezu napsal[2] „po jejím dokončení se rezervace octne na malém prostranství a bude, doufejme, uvedena do brilantního stavu, aby důstojně prezentovala dřívější slávu kašperskohorského zlata. Konečně, patří k nejstarším v celosvětovém měřítku.“
Reference
- Památkový katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (česky)
- WALDHAUSER, Jiří. 2200 zlatých let Kašperských Hor. Kašperské Hory: Muzeum Šumavy, 1999. 39 s. S. 16.
Literatura
- WALDHAUSER, Jiří. Zpráva o archeologické rezervaci v Kašperských Horách. Výběr. 1991, čís. 28, s. 360–362.
- HORPENIAK, Vladimír. Šumava očima Vladimíra Horpeniaka. Plzeň: Starý most, 2014. 401 s. ISBN 978-80-87338-41-4
- HORPENIAK, Vladimír a Radovan REBSTÖCK. Kulturní památky Šumavy. Sušice: R. Rebstöck, 1999. ISBN 80-85301-67-9.
- KAŠPERSKÉ HORY: Průvodce městem. Kašperské Hory: Městské kulturní a informační středisko 2014.