Úřední list

Úřední list republiky Československé byl vydáván za první a druhé republiky na základě vládní vyhlášky 4/1920 Sb., o úředních listech československého státu, kdy nahradily dosavadní Pražské listy. Po 2. světové válce jeho vydávání nově upravil s účinností od 15. září 1945 Dekret prezidenta č. 66/1945 Sb., o Úředním listě republiky Československé, ústavním zákonem č. 57/1946 Sb. ratihabovaný na roveň zákona. Dekret byl s účinností od 1. ledna 1950 nahrazen zákonem č. 260/1949 Sb., o úředních listech. Úřední list byl rozdělen do dvou dílů (edičních řad) a jednotlivé položky se podle druhu zveřejňovaly buď v díle I., nebo v díle II. Díl I. obsahoval dokumenty s obecnější (normativní) platností, díl II. dokumenty týkající se konkrétních skutečností, například o jmenování či odvolání osob, o zápisech do rejstříků, dražbách, umoření listin apod.

Úradný vestník (Úřední věstník) byl podle zákona č. 260/1949 Sb. zřízený úřední list pro Slovensko. Zveřejňovaly se v něm právní předpisy, usnesení, rozhodnutí, opatření nebo sdělení, jejichž územní platnost nepřesahovala území Slovenska, a slovenské překlady dokumentů zveřejněných či vyhlášených v Úředním listu republiky Československé.

Od 1. ledna 1960 podle zákona č. 77/1959 Sb., o Sbírce zákonů a o Úředním listě, již vycházel jen jeden Úřední list Republiky československé (se změnou pravopisu velkých písmen). Rozdělení na dva díly a samostatné vydávání Úradného vestníka skončilo.

Úřední listy přestaly vycházet od 1. ledna 1962, odkdy podle Zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 4/1962 Sb., o vyhlašování zákonů a jiných právních předpisů, byly vyhlášky zveřejňovány již jen ve Sbírce zákonů Československé socialistické republiky.

Následně se však ukázala potřeba podobného publikačního prostředku a rozhodnutím vlády 18. března 1966[1] byl zaveden Ústřední věstník, vydávaný od ledna 1967 ministerstvem spravedlnosti.[2]

V letech 1949–1961 byly v Úředním listu Republiky československé (po červenci 1960 Československé socialistické republiky)[3] zveřejňovány i právní předpisy, jejichž právní síla odpovídala dnešním prováděcím předpisům, které jsou zveřejňovány ve Sbírce zákonů. Velmi známá byla například vládní vyhláška č. 150/1958 Ú. l., o vyřizování stížností a podnětů pracujících, jejíž předmět úpravy byl po revoluci z velké části překryt zákonem o právu petičním 85/1990 Sb. a spory o to, zda platí oba předpisy souběžně, ukončilo až oficiální zrušení vyhlášky nařízením vlády 370/2005 Sb. (na Slovensku již zákonem o sťažnostiach 152/1998 Z. z.).

Místní národní výbory byly povinny odebírat alespoň jeden výtisk příslušných úředních listů i Sbírky a v úředních hodinách zpřístupnit je každému, kdo o to požádá. [4] Po zrušení Úředního listu byla povinnost omezena na Sbírku zákonů a zavazuje obce dodnes (§ 13 zákona o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv č. 309/1999 Sb.; kraje navíc musejí poskytovat Sbírku mezinárodních smluv a od r. 2005 Úřední věstník Evropské unie). Zatímco československá Sbírka zákonů je zveřejněna na webových stránkách Ministerstva vnitra zpětně od roku 1945 a jinde i od roku 1918, Úřední list je mnohem hůře dostupný a žádný státní úřad nemá stanovenu povinnost jej na internetu zveřejnit. Je dostupný v některých komerčních databázích, jako je Automatizovaný systém právních informací.

Pro označení úředních sbírek se užívají tyto zkratky:[5]

• Ú. l. – Úřední list, Úřední list republiky Československé, Úřední list Republiky československé, Úřední list Československé socialistické republiky
• Ú. v. – Úradný vestník (Slovensko 1950–1959)
• Ú. v. ČSSR – Ústřední věstník (federální od 1967)
• Ú. v. ČSR/ČR – Ústřední věstník České republiky (vládní věstník, založen usnesením vlády České socialistické republiky z 6. května 1969 č. 72, o Ústředním věstníku České socialistické republiky, po přejmenování pokračuje i v 21. století)[6]