Ólafur Rafnsson

Hrál basketbal, v roce 1988 se stal mistrem Islandu s týmem Haukar Hafnarfjörður.[1] Nastupoval též za reprezentaci a hrál evropské klubové poháry.[2] Byl také trenérem, a to až na úrovni nejvyšší islandské soutěže mužů i žen.[2]

V letech 1996 až 2006 byl předsedou islandského basketbalového svazu.[3] Za dobu jeho působení narostl počet basketbalových klubů v ligových soutěží v zemi o 106 %.[4] 29. dubna 2006 byl zvolen předsedou Islandské olympijské a sportovní asociace, čili místního národního olympijského výboru.[5] V roce 1993 byl spoluzakladatelem islandské asociace basketbalu vozíčkářů.[2]

V roce 2002 se stal členem rady Evropské basketbalové federace FIBA Europe[2] a v roce 2010 byl zvolen jejím předsedou, když ve volbě s protikandidátem Turgayem Demirelem z Turecka získal 32 z 51 hlasů.[6] V květnu 2011 odvolal generálního sekretáře FIBA Europe Nara Zanolina, což vyvolalo reakci 28 členských svazů federace, které se obrátily na Mezinárodní sportovní arbitráž (CAS) v Lausanne s žádostí o svolání mimořádné valné hromady s jediným bodem, a to volbou nového vedení. CAS musel rozhodnout, protože stanovy FIBA Europe neobsahují žádnou standardní metodu k odvolání vedení federace.[7] CAS žádost svazů odmítl,[8] Ólafur pak věc okomentoval s tím, že svazy měly své úsilí, věnované žádosti pro CAS, zaměřit spíš na rozvoj basketbalu.[9]

Vystudoval práva a civilním zaměstnáním byl advokát,[5] provozoval vlastní advokátní kancelář.[3] Měl manželku a tři děti.[3]

Zemřel v průběhu návštěvy na jednání FIBA v Ženevě.[3]