Émile Waldteufel

Émile Waldteufel (9. prosince 1837 Štrasburk, Francie – 12. února 1915 Paříž, Francie) byl francouzský skladatel a autor populárních valčíků, polek a pochodů.

Émile Waldteufel
Základní informace
Rodné jméno	Émile Lévy
Narození	9. prosince 1837 Štrasburk
Úmrtí	12. února 1915 (ve věku 77 let) Paříž
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise
Žánry	hudební romantismus
Povolání	dirigent, hudební skladatel, klavírista a muzikolog
Nástroje	klavír
Významná díla	Les Patineurs Estudiantina
Příbuzní	Édouard Waldteufel (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se jako Charles Émile Lévy v židovské rodině s hudební tradicí, jeho otcem byl Lazar Lévy (1801-1884), vystupující pod jménem Louis Waldteufel. Charles Émile měl bratra Isaaca (známý jako Léon Waldteufel, 1832-1884), který byl stejně jako jeho otec a bratr hudebníkem. Isaac byl přijat na pařížskou konzervatoř, a z toho důvodu se celá rodina v roce 1844 přestěhovala do Paříže. V Paříži Émile Waldteufel prožil většinu svého života.

V letech 1853-1857 Émile zdokonaloval své dovednosti ve hře na klavír pod vedením vynikajícího skladatele Julese Masseneta, autora řady známých oper (např. „Werther“, „Manon“ aj.).

Waldteufel se specializoval na skládání valčíků, což mu vyneslo velký ohlas v době druhého císařství. V roce 1865 byl díky ochraně císařovny Evženie dvorním hudebníkem císaře Napoleona III. a osobním pianistou jeho manželky. To jeho úkolem bylo organizovat slavné hudební večery v palácích v Biarritzu a Compiègne. Od roku 1867 Waldteufelův orchestr účinkoval na plesech konajících se v Tuilerijských zahradách a po prusko-francouzské válce (1870-1871) hrál v sídle vlády republiky v Elysejském paláci.

V roce 1874 jeho hudba zapůsobila na prince z Walesu, pozdějšího Eduarda VII. Zájem anglického následníka trůnu vedl Waldteufela k podpisu smlouvy se společností Hopwood & Crew, což mu umožnilo prezentovat své skladby na plesech královny Viktorie v Buckinghamském paláci.

Waldteufelova hudba se vyznačuje lehkostí, nádechem hravosti a jemného humoru. Specializoval se na psaní písní k tanci, valčíků, polek a pochodů, což způsobilo, že ho současníci nazývali „francouzským Straussem“. Mezi jeho nejznámější valčíky patří „Les Patineurs“, „Amour et printemps“ a „Estudiantina“.