Pokud váš pes pozře nebo vdechne něco jedovatého, budete muset nejspíš vyhledat veterinární pomoc. Příznaky otravy mohou být různé, od zvracení a apatie po krev v moči a záchvaty. Pokud máte u svého psa podezření na otravu, nejdříve důkladně prohlédněte psa a okolní prostředí, pak zavolejte veterináři. Jestliže víte, co otravu způsobilo, pomůžete mu tím najít nejvhodnější řešení.[1]

Metoda 1
Metoda 1 ze 3:
Prohlédněte psovi tělo

  1. 1
    Podívejte se psovi do úst. Zdravé psí dásně a jazyk mívají bledě až středně růžovou barvu. Jestliže má váš pes od přírody tmavé dásně, podívejte se mu na jazyk. Jestliže jsou dásně a jazyk modré, fialové, bílé, cihlové barvy nebo extrémně červené, okamžitě vyhledejte veterinární pomoc. Znamená to, že jedovatá látka která pronikla do těla psa, ohrožuje krevní oběh.[2]
    • Abyste zjistili, zda otrava pronikla do krevního oběhu, můžete provést test rychlosti naplnění kapilár. Zvedněte psovi horní ret a zatlačte palcem na dáseň nad zubem. Uvolněte palec a pozorujte změnu barvy na místě, kde jste zatlačili. Dáseň by měla změnit barvu z bílé na růžovou za dvě vteřiny. [3] Jestliže zaznamenáte prodlevu (více než tři vteřiny), vezměte psa k veterináři.
  2. 2
    Změřte psovi pulz. Jestliže je srdeční frekvence psa nad 180 úderů za minutu a máte podezření na otravu, okamžitě vyhledejte veterinární pomoc. Normální srdeční frekvence u dospělého psa se pohybuje v rozmezí mezi 70 a 140 údery za minutu. Větší psi mají obvykle srdeční frekvenci na dolní hodnotě tohoto rozmezí.
    • Změřit srdeční frekvenci svého psa můžete tak, že dáte ruku na levou stranu jeho hrudi za loktem, až ucítíte tlukot srdce. Počítejte údery srdce za 15 vteřin a pak vynásobte čtyřmi, čímž dostanete počet úderů za minutu.[4]
    • Je dobré zapsat si normální hodnoty srdeční frekvence svého psa pro srovnání. Někteří psi mají od přírody rychlejší tep.
  3. 3
    Teploměrem změřte psovi teplotu. Normální teplota se u zdravého psa pohybuje mezi 38,3 až 39,2°C.[5] Zvýšená teplota nemusí nutně znamenat, že se váš pes otrávil, ale znamená to, že něco není v pořádku. Jestliže je váš psí společník ve stresu nebo příliš rozrušený, může se jeho teplota klamně zvýšit. Pokud je váš pes apatický, churavý a má zvýšenou teplotu, okamžitě kontaktujte veterináře.[6]
    • Požádejte partnera nebo přítele, aby vám pomohl změřit psovi teplotu. Jedna osoba drží psovi hlavu a druhá vloží teploměr do jeho konečníku, který se nachází přímo pod ocasem. Namažte teploměr vazelínou nebo jiným vhodným lubrikantem na bázi vody. Použijte digitální teploměr.
    Reklama

Metoda 2
Metoda 2 ze 3:
Nezvyklé chování

  1. 1
    Prověřte rovnováhu. Jestliže váš pes vrávorá, je dezorientovaný nebo omdlévá, může to naznačovat jak neurologický nebo srdeční problém, tak i pokles hladiny cukru v jeho organizmu v důsledku otravy. I v tomto případě okamžitě vyhledejte veterinární pomoc.[7]
  2. 2
    Zvracení a průjem. Oboje může nastat. Psí tělo se tak pokouší vyloučit cizí jedovaté látky. Prohlédněte zvratky a stolici svého psa a všimněte si obsah, barvu a konzistenci. Stolice vašeho psa by měla být pevná a hnědá. Je-li vodnatá, řídká, žlutá, zelená nebo úplně černá, kontaktujte veterináře.
  3. 3
    Dýchání. Funění je pro psy většinou normální. Funěním se ochlazují. Silné funění trvající více než 30 minut však může být příznakem dýchacích nebo srdečních obtíží. Jestliže při dýchání navíc slyšíte sípání nebo šustění, ihned vyhledejte veterinární pomoc. Pokud váš pes něco polkl, mohlo to způsobit postižení plic. [8]
    • Dechovou frekvenci u vašeho psa můžete zjistit tak, že se mu díváte na hruď a počítáte, kolikrát za 15 vteřin vdechne a vydechne. Vynásobte čtyřmi a dostanete počet dechů za minutu. Normální dechová frekvence u zdravých psů je 10 – 30 dechů za minutu.
  4. 4
    Ztráta chuti k jídlu. Jestliže váš pes z ničeho nic přestane jíst, může to naznačovat otravu. Jestliže tato situace trvá více než 24 hodin, zavolejte veterináři.[9]
    Reklama

Metoda 3
Metoda 3 ze 3:
Přivolání pomoci

  1. 1
    Detailně si zapište všechny příznaky. Zaznamenejte, kdy příznaky začaly a všechno, co jste dělali, abyste psovi ulevili. Čím více informací budete mít, tím více pomůžete veterináři.
    • Při podezření na otravu nedávejte psovi žádné tekutiny. Otrava by se tak tělem šířila rychleji.[10]
  2. 2
    Identifikujte zdroj. Projděte dům a dvůr a pokuste se najít případný původ otravy jako je jed proti hlodavcům, odmrazovač, houby nebo hnojiva. Pozorně prohlédněte převrácené krabice, poškozené láhve na předpis, rozlité tekutiny nebo porušená balení od domácích čistících prostředků.[11]
    • Jestliže máte podezření, že váš pes požil jedovatý výrobek, podívejte se na nálepku na balení. Na etiketách většiny výrobků s toxickými složkami je uvedeno telefonní číslo, kam mohou zákazníci zavolat a poradit se. Tady je seznam látek, které způsobují otravy nejčastěji:
    • Houby
    • Plesnivé ořechy
    • Oleandr
    • Cibulky lilií
    • Diefenbachie
    • Náprstník
    • Domácí čistící prostředky
    • Přípravek na hubení hlodavců (na bázi methylaldehydu)
    • Pesticidy
    • Herbicidy
    • Některá hnojiva
    • Čokoláda (obzvláště hořká) a čokoláda na vaření
    • Xylitol (obsažen ve žvýkačkách bez cukru)
    • Makadamové ořechy
    • Cibule
    • Hrozny a rozinky
    • Kynuté těsto
    • Alkohol[12]
  3. 3
    Zavolejte veterináři.[13] Opište mu příznaky a možné příčiny otravy.[14] Zeptejte se na všechno, co chcete vědět. V případě varovných příznaků vezměte psa neprodleně k veterináři nebo na kliniku.
    • Jestliže nejste poučeni, nevyvolávejte zvracení. Látka je obvykle po 2 hodinách ze žaludku vyloučena.[15] Taktéž nevyvolávejte zvracení, pokud má váš pes problémy s dýcháním, potácí se nebo není částečně při vědomí. Mohl by své zvratky vdechnout.[16]
  4. 4
    Vezměte svého psa na kliniku. Při náhodných otravách hraje čas hlavní roli. Pokud příznaky přetrvávají i po konzultaci s veterinářem, vezměte co nejdříve svého psa na nejbližší veterinární kliniku s 24-hodinovým provozem po celý týden.
    Reklama

O tomto wikiHow

Pippa Elliott, MRCVS
Spoluautor od:
Veterinář, Royal College of Veterinary Surgeons
Tento článek spoluautor od Pippa Elliott, MRCVS. Dr. Elliott je veterinářka s více než třiceti lety zkušeností. V roce 1987 vystudovala University of Glasgow a 7 let pracovala jako veterinární chirurg. Dr. Elliott pak pracovala více než deset let jako veterinární lékař na zvířecí klinice. Tento článek byl zobrazen 28 167 krát
Reklama