Zvratné sloveso

Zvratná slovesa můžeme rozdělit na:

• vlastní – děj slovesa se prostřednictvím zvratného zájmena obrací zpět na původce děje: mýt nádobí – mýt se; vidět zrcadlo – vidět se v zrcadle; oblékat panenku – oblékat se;
• reciproční – děj slovesa prostřednictvím morfému postihuje dva subjekty zároveň: milovat se, protínat se. U některých z nich nelze morfém se vypustit (reflexiva tantum): přátelit se. Některá z nich mohou mít i jiný, odlišný význam: křižovat se (reciproční – cesty se křižují, vlastní – babička se křižuje).
• reflexiva tantum – sloveso nelze bez morfému se použít: bát se, smát se, dařit se, dít se (v češtině se vyskytuje přibližně 100 reflexiv tantum)
• fakultativní – morfém se se může a nemusí u slovesa použít, přičemž význam slovesa zůstává víceméně stejný: koukat – koukat se, končit – končit se, šplhat – šplhat se.

Zvratných sloves s morfémem si je v češtině výrazně méně a tento morfém má i výrazně užší významové užití. Slovesa dělíme na:

• vlastní - děj slovesa se prostřednictvím zvratného zájmena obrací zpět na původce děje: zpívat mamince - zpívat si; číst dědečkovi - číst si;
• reciproční - děj slovesa prostřednictvím morfému postihuje dva subjekty zároveň: dopisovat si, rozumět si;
• reflexiva tantum - sloveso nelze bez morfému si použít: stěžovat si, libovat si.

• Česká zájmena
• Česká slovesa

• ŠTÍCHA, František. Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia, 2013. S. 429–432.