Zvonokosy

Děj prvního dílu románu se odehrává mezi říjnem 1922 a říjnem 1932. Začíná a také končí rozhovory starosty města Zvonokos a politika s celofrancouzskou působností Bartoloměje Pěšinky a místního učitele Inocence Kulíška. Pěšinka, muž ambiciózní a přibližně padesátiletý, plánuje spolu s Kulíškem postavit ve Zvonokosech veřejnou stavbu, která by zvýšila prestiž města: veřejný záchodek.

Záchodek, vlastně jen pisoár pro muže, je po slavnostním pokřtění zprovozněn v Mnišské uličce v Dolní čtvrti, mezi kostelem a domem Eulalie Čubíkové. Záchodek se však brzy, kvůli jeho častému používání zákazníky blízkého Macarátova hostince, stane trnem v oku konzervativnějších obyvatel Zvonokos; především Eulalie Čubíkové. Eulalie, zahořklá a pomlouvačná stará panna, dopomůže k rozdělení obyvatelstva na dva tábory: Záchodobijce a Záchodomilce. Záchodobijci, vedení Eulalií Čubíkovou, umírněným farářem Calabou a místní hraběnkou z Kratihájků, se zasazují o přesunutí záchodku či o jeho úplnou demontaci. Záchodomilci, vedení starostou Pěšinkou a republikánským učitelem Kulíškem, se zasazují o to, aby záchodek zůstal na místě. Kvůli častým sporům jak mezi těmito stranami, tak i mezi obyvateli Zvonokos a sousední vesnice, byla do Zvonokos povolána armáda, aby zajistila pořádek.

Během pobytu vojáků si důstojník Cajdrnoha, velitel vojáků v Zvonokosech, začal milostný poměr s manželkou místního hostinského, Jarmilou Macarátovou. Když se to dozvěděl její manžel Bohdan Macarát, strhla se rvačka, která se změnila v přestřelku, jejímž výsledkem byl jeden mrtvý a několik zraněných. Po těchto hrozných událostech se situace ve Zvonokosech umírnila.

Na samotném konci knihy opět dochází k rozmluvě mezi Bartolomějem Pěšinkou, nyní senátorem, a Inocencem Kulíškem, který je povýšen na školního inspektora.

Zvonokosy je název fiktivního městečka, ve kterém se příběh odehrává. Svůj název měla tehdejší vesnice dostat ve 13. století, kdy byli zvoněním na zvony plašeni kosi. V originále je název knihy odvozen od francouzských slov cloche (znamenající „zvon“) a merle („kos“).

Počeštění místních názvů, jmen a francouzských reálií je v českém překladu dílem Jaroslava Zaorálka. Kvalita překladu přispěla k popularitě knihy v českojazyčném prostředí.[1]

Podle knižní předlohy a jejích pokračování vzniklo několik francouzských filmových adaptací.

V roce 1990 byl natočen také československý filmový muzikál režiséra Jana Bonaventury. Hlavní ženské role ztvárnily Hana Maciuchová, Zlata Adamovská a Květa Fialová.[2]