Zvětšovací přístroj

Typický zvětšovací přístroj se skládá ze základní desky a sloupku, po němž se posouvá optická soustava: posunutím se řídí poměr zvětšení. Vlastní optická soustava se skládá:

• z krytu, který nesmí propouštět mnoho světla, ale musí umožnit chlazení zdroje;
• ze zdroje světla, obvykle žárovky nebo výbojky;
• z kondenzoru, spojné čočky, která soustřeďuje světlo zdroje do rovnoběžného svazku;
• z rámečku pro umístění negativu;
• z výtahu („měchu“), jímž se promítnutý obraz zaostřuje;
• z objektivu se clonou.

Historicky první zvětšovací přístroj byl vyroben firmou Solar kolem roku 1865. Starší zvětšovací přístroje používaly denní světlo a fungovaly podobně jako diaprojektor, osvit se dal kontrolovat boční klapkou a trval často několik hodin i dní.[1]

U snímků pořízených běžnými fotografickými přístroji, které neumožňují korigovat perpektivu, lze upravit sbíhající linie do jisté míry při zpracování. Restituce klasických fotografií se v temné komoře provádí dvěma způsoby:

• nepravou restitucí natočením zvětšovacího přístroje nebo podložením maskovacího rámu spolu se zaostřením na střed snímku a následným silnějším zacloněním tak, aby byly požadované linie rovnoběžné a obraz ostrý po celé ploše,

• pravou restitucí u zvětšovacích přístrojů vybavených restitučním kroužkem, kdy se spolu s natočením přístroje nebo podložením maskovacího rámu sklopí objektiv zvětšovacího přístroje tak, aby byly požadované linie rovnoběžné a obraz byl zaostřen po celé ploše.[2][3][4]

Díky digitalizaci fotografie mnoho výrobců z výroby zvětšovacích přístrojů ustoupilo nebo vyrábějí pouze pro profesionální fotografy. Například firma Durst ukončila výrobu v roce 2005.

Výrobci současní i minulí:

• Meopta Přerov
• Leitz
• Durst
• Dunco
• Beseler
• Omega
• Kaiser Fototechnik
• Krokus (Крокус)
• Něva (Нева)
• Leningrad (Ленинград)
• Upa (Упа)