Znakovaná čeština

Znakovaná čeština je umělý znakový systém, který vychází z českého jazyka a snaží se o vizualizaci mluvené češtiny – produkcí se podobá znakovému jazyku, ale kopíruje gramatiku a slovosled jazyka mluveného.[1] Tento umělý systém vymysleli slyšící lidé jednak pro jejich snadnější dorozumívání s lidmi neslyšícími, jednak pro usnadnění odezírání ohluchlých a nedoslýchavých osob a také pro lepší pochopení stavby české věty při výuce neslyšících dětí. [2]

Specifika znakované češtiny

Znakovaná čeština nemá svou vlastní gramatiku, jako například český znakový jazyk nebo český jazyk. Tento umělý znakový systém si půjčuje znaky českého znakového jazyka a gramatiku českého jazyka. Dále využívá znaky, které jsou přímo pro znakovanou češtinu speciálně vytvořeny a které v českém znakovém jazyce neexistují.[3] Tyto speciálně vytvořené znaky například slouží k vyjádření koncovek českých slov. Spolu se znaky jsou artikulována slova z českého jazyka, znaky jsou řazeny pouze lineárně. [1]

Pohled na znakovanou češtinu

Za komunistického režimu bylo na znakovanou češtinu nahlíženo jako na prestižnější variantu českého znakového jazyka, protože je blíže většinovému českém jazyku (znakovaná čeština z českého jazyka vychází).[4] Bylo to z důvodu, že znakový jazyk nebyl po dlouhou dobu brán jako přirozený a plnohodnotný jazyk a to jak v České republice, tak ve světě. V České republice byla uznána přirozenost českého znakového jazyka až se zákonem č.155/ 1998 Sb. o znakové řeči až v roce 1998.

Zákon č.155/1998 Sb.

Znakovaná čeština je v zákoně č.155/1998 Sb. §6 (2) definována jako systém, který „využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována.

Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány jednotlivé znaky, převzaté z českého znakového jazyka.“ [5] Tento zákon byl v roce 2008 změněn zákonem č. 384/ 2008 Sb. na Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob.[6]

Reference
  1. KRAHULCOVÁ, Beáta. Komunikace sluchově postižených. 2.. vyd. Praha: Karolinum, 2001.
  2. ZNAKOVANÁ ČEŠTINA | Nový encyklopedický slovník češtiny. www.czechency.org [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online.
  3. LÉNERTOVÁ, Lucie. Poznejte český znakový jazyk. Znakovaná čeština je něco úplně jiného. TOPZINE.cz [online]. 2011-11-11 [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (česky)
  4. ruce.cz | Co je znakový jazyk, znakovaná čeština... ruce.cz [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online.
  5. Zákon č. 155/1998 Sb. o znakové řeči. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (česky)
  6. Zákon č. 384/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další souvise.... Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. (česky)

Literatura
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.