Zimní stadion Olomouc

Původní Zimní stadion se otvíral 25. ledna 1948 jako sedmá umělá plocha v republice. Stadion byl postaven, jako dřevěný, byly i dřevěné lavice, hlavní tribuna byla na sezení, druhá strana a za brankami zase na stání. Tribuny byly kryté, střecha nebyla pouze nad ledem. Vybavení obsahovalo pěkný bufet, šatny, sociální zařízení i pro veřejnost, která mohla denně bruslit. [2]

V roce 1967 byla postavena stropní konstrukce, která stojí dodnes (byly postaveny sloupy a střecha, ovšem nebyly boční stěny). Stavitelem byl Profesor Lederer. Navrhl příhradovou konstrukci vzhledem k rozponu a technologii stavby tak, že už se nedá víc zatěžovat, proto na ni nejde zavěsit multimediální kostka, která nyní je běžná na jiných stadionech.

V roce 1980 započala rozsáhlá rekonstrukce a roku 1982 byly tribuny a vnitřní část se zázemím konečně postaveny. Na přestavbě se podíleli bývalý hráč a tehdejší trenér Matouš Vykoukal společně s bývalým spoluhráčem Josefem Sršněm a dalšími lidmi z pozemních staveb Olomouc.[2]

V roce 2006 byla rekonstruována ledová plocha, v letech 2009, 2010 a 2011 pouze drobné rekonstrukce havarijního zázemí stadionu.

• Hala má čtyři vestibuly pro vstup. Vstupy jsou na krátkých stranách v rozích objektu. Stadion disponuje dvěma bufety v prvním patře, v přízemí je restaurace s výhledem na ledovou plochu, ve vestibulu u vrátnice je útulný bar "Skleněnka". V patře jsou 4 zrekonstruované toalety.
• Časomíra: Diodová časomíra Nisasport Elektronik s opakovačem (rok pořízení 2011)
• Rolba: ZAMBONI, model 552 Elektrik (rok pořízení 2006)

• V roce 2009 byl stadion vyhlášen, jako "Ostuda města Olomouce".[3]
• Stadión má mezi olomoučany různé přezdívky, říkají mu Kohoutí plecharéna, Kurník, Plecharéna nebo také někdy Plechárna. [4]
• V roce 2019 byla odhlasována rekonstrukce. Rada města odsouhlasila, že stadion přestaví na moderní multifunkční halu podle projektu z roku 2012, jehož autorem je architekt Robert Štefka. [5]