Zejozob africký

Zejozob africký (Anastomus lamelligerus) je velký, převážně černý pták dorůstající průměrně 87 cm. Jeho charakteristickým znakem je zvláštně tvarovaný zobák, u kterého je i při zavření mezi jednotlivými čelistmi viditelná mezera. Zatímco horní čelistí svou kořist přidržuje, dolní přeřezává a odděluje schránku měkkýšů.[2] Obývá mokřiny na rozsáhlém území subsaharské Afriky a na západní části Madagaskaru. Hnízdo v podobě malé plošiny z větví si staví na stromech nebo na keřích.

Zejozob africký
Zejozob africký
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádčápi (Ciconiiformes)
Čeleďčápovití (Ciconiidae)
Rodzejozob (Anastomus)
Binomické jméno
Anastomus lamelligerus
Temminck, 1823
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Sesterský druh
zejozob indický = asijský (Anastomus oscitans)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Potrava

Jedná se o potravní specialisty.[3] Živí se zejména měkkýši. K dobývání jejich těl ze schránek používá speciálně upravený tvar zobáku, který je pro zejozoba charakteristickým.[4] Požírá však také obojživelníky a ryby.

Chov v zoo

Zejozob africký je v zajetí chován zřídka. V celé Evropě jej mají (stav k létu 2018) v pouhých 14 zoo (5 německých, 4 českých, 3 francouzských a jedné britské a jedné belgické).[5] Úspěšný chov v Zoo Praha vytvořil základy chovu také v dalších evropských zoo. Např. v roce 2019 byli tři zejozobové ze Zoo Praha dovezeni do Zoo Wroclaw, která se stala první polskou zoo s tímto vzácně chovaným druhem. Díky stejné české zoo mají nově od roku 2020 zejozoby také ve francouzském safariparku v Sigean.[6]

V rámci Česka jej chovají tato zařízení (platilo v letech 2017, 2018, 2019 i 2020):[5][7][6]

Chov v Zoo Praha

První jedinec tohoto druhu pobýval v Zoo Praha v 50. letech 20. století (1956–1957). Chovný pár pak do českého hlavního města přišel v roce 1996. První odchov byl zaznamenán v roce 2011.[4] Jednalo se vůbec o první přirozený odchov pod rodičovským párem v Evropě. Pražská zoologická zahrada má také světové prvenství: nejvíce přirozených odchovů.[8][3]

V letech 2012–2016 bylo odchováno 23 mláďat, z toho 9 uměle a 14 přirozenou cestou pod rodiči. Rok 2016 se stal do té doby rekordním – odchováno bylo 7 zejozobů od třech párů.[9] V roce 2017 se podařilo odchovat dokonce deset mláďat. Do roku 2018 se podařilo vylíhnout již 63 mláďat.[8] Do téhož roku včetně se podařilo přirozeně odchovat (tj. za 8 sezón: 2011–2018) 30 mláďat.[3]

Ke konci roku 2017 bylo chováno 14 jedinců.[7] Na konci roku 2018 se jednalo o zvířat 13 zvířat včetně jednoho odchovu z toho roku.[10] V roce 2019 se podařilo přirozeně odchovat osm mláďat na konci roku bylo chováno 16 jedinců.[11] V květnu 2020 se vylíhlo hned osm mláďat.[12]

Zejozobové jsou k vidění v rámci expozičního celku Ptačí mokřady.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku African Openbill na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Zejozob africký : Zoo Dvůr Králové. safaripark.cz [online]. [cit. 2018-07-31]. Dostupné online.
  3. VAIDL, Antonín. Podivuhodní zejozobi. Trojský koník. 2018, čís. 4, s. 2.
  4. Ostatní články. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-31]. (česky)
  5. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-07-31]. Dostupné online.
  6. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online.
  7. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  8. Přehled vzácně chovaných druhů v Zoo Praha, 2018
  9. Kudyznudy.cz. www.kudyznudy.cz [online]. [cit. 31.7.2018]. Dostupné online.
  10. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  11. Výroční zpráva 2019. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-08-07]. Dostupné online. (česky)
  12. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online.

Literatura
  • KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.