Zea perennis

Jedná se o vytrvalou rostlinu, dorůstající výšek 100–200 cm.[3] Listy jsou střídavé, přisedlé s listovými pochvami, jazýček je membránovitý. Čepele listů jsou asi 20–40 cm dlouhé a 1–3 cm široké. Je to jednodomá rostlina, ale na rozdíl od většiny trav jsou květy jednopohlavné, oddělené do samostatných samičích a samčích květenství. Samčí květenství tvoří vrcholovou latu klásků. Někdy je toto květenství interpretováno jako složené z několika hroznů klásků, které vyrážejí z hlavní osy.[3] Samčí klásky jsou uspořádány po 2. Každý samčí klásek obsahuje 2 květy, na bázi klásku jsou 2 křídlaté plevy a nad nimi plucha. Tyčinky jsou 3. Samičí květenství vyrůstají z paždí listu, je celé zakryté pochvami listenů, na vrcholu vyčnívají čnělky s rozeklanými bliznami. Samičí klas (klásků) nebo hrozen (klásků) (záleží na interpretaci) je bilaterální a mnohem chudší než u běžně známých pěstovaných odrůd kukuřice seté. Je asi 4–8 cm dlouhý a jen 4–6 mm široký a obsahuje pouze 5–10 klásků.[4] Samičí klásky jsou po dvojicích stejně jako samčí. Dolní květ je však sterilní, pouze horní květ je fertilní a vyvíjí se z něho obilka, proto z jednoho klásku se vyvine pouze jedna obilka. Na bázi klásku jsou 2 nestejné plevy, nad ní je membránovitá plucha a pluška, u sterilních květů pluška někdy chybí. Blizny jsou 2. Plodem je obilka. Jedná se o teraploidaa, počet chromozómů: 2n=40.[5]

Druh roste přirozeně v Mexiku, a to v oblasti Jalisco, na severním úpatí Volcán de Colima. Rostlina už byla popsána roku 1922 jako Euchlaena perennis Hitchc.[6]Byla také pokusně pěstována kolem roku 1951 v USA, na ostrově James Island v Jižní Karolíně a populace tam snad nějakou dobu přetrvávala.[4]

• Popis
• Popis