Zdravotnické operační středisko

Zdravotnické operační středisko (ZOS) nebo také krajské zdravotnické operační středisko (KZOS) je centrální pracoviště operačního řízení zdravotnické záchranné služby.[1] Mezi nejdůležitější úkoly každého zdravotnického operačního střediska patří příjem a vyhodnocování tísňových výzev a dále koordinace jednotlivých výjezdových skupin zdravotnické záchranné služby.[2] V Česku fungují zdravotnická operační střediska pod hlavičkou jednotlivých krajských územních zdravotnických záchranných služeb. Téměř každý kraj provozuje pouze jedno operační středisko, které je soustředěno v krajském městě a řídí činnost výjezdových nebo vzletových skupin centrálně z jednoho místa. Existují však i výjimky, kdy je operační středisko rozděleno do více částí. Nestátní provozovatelé začlenění do systému poskytování odborné přednemocniční neodkladné péče spolupracují s jednotlivými zdravotnickými operačními středisky. Operační střediska pracují v nepřetržitém provozu.

Zdravotnické operační středisko v Krakově, Polsko
Zdravotnické operační středisko Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje ve Zlíně

Úkoly
Zdravotnické operační středisko moravskoslezské záchranné služby sídlí v Integrovaném bezpečnostním centru, společném středisku pro všechny složky integrovaného záchranného systému

Mezi nejdůležitější úkoly každého zdravotnického operačního střediska patří zejména:[1][3]

  • příjem a vyhodnocování tísňových výzev
  • spolupráce s dalšími složkami integrovaného záchranného systému a orgány krizového řízení
  • koordinace výjezdových skupin zdravotnické záchranné služby
  • poskytování informací k provádění první pomoci do příjezdu výjezdové skupiny
  • spolupráce s ostatními operačními středisky složek integrovaného záchranného systému
  • řízení činnosti dalších pomocných zdravotnických operačních středisek
  • zajišťování komunikace mezi poskytovatelem odborné přednemocniční neodkladné péče a poskytovatelem akutní lůžkové péče
  • řízení přepravy pacientů zdravotních služeb (DRNR)

Tísňová volání
Zdravotnické operační středisko Zdravotnické záchranné služby Kraje Vysočina v Jihlavě

Po přijetí tísňového volání vyhodnotí operátorka zdravotnického operačního střediska stupeň naléhavosti. Existují čtyři stupně naléhavosti:[4]

  • první stupeň, kdy hrozí bezprostřední ohrožení života v důsledku selhání základních životních funkcí
  • druhý stupeň, kdy lze očekávat ve zvýšené míře selhání základních životních funkcí
  • třetí stupeň, kdy nehrozí bezprostřední selhání základních životních funkcí, ale je potřeba poskytnout odbornou přednemocniční neodkladnou péči
  • čtvrtý stupeň, platí pro ostatní případy, kdy je potřeba vyslat výjezdovou skupinu zdravotnické záchranné služby

Dále rozhodne o vyslání příslušného typu výjezdové skupiny (rychlé zdravotnické pomoci, rychlé lékařské pomoci, rychlé lékařské pomoci v systému Rendez-Vous nebo vzletové skupiny letecké záchranné služby) a lokalizuje místo náhlé události. Po odeslání výjezdové skupiny poskytuje telefonicky asistovanou první pomoc nebo telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitaci.[4]

Operátorky a operátoři zdravotnických operačních středisek musí pro výkon povolání dovršit minimálního vzdělání zdravotnický záchranář, sestra pro intenzivní péči nebo všeobecná sestra. Ve všech případech musí být pracovníci způsobilí k výkonu povolání bez odborného dohledu a musí se účastnit certifikovaného kurzu Operační řízení přednemocniční neodkladné péče. Pro chod každého operačního střediska musí být také dostupní lékaři se vzděláním v oblasti urgentní medicíny a v dalších specializovaných oblastech, a to maximálně 20 minut od vyžádání.[4]

Odkazy

Reference
  1. REMEŠ, Roman; TRNOVSKÁ, Silvia. Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny. Praha: Grada, 2013. 240 s. ISBN 978-80-247-4530-5. S. 18.
  2. HUMPL, Lukáš. Zdravotnické operační středisko ZZS MSK [online]. Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje, 2013-08-02 [cit. 2014-02-24]. Dostupné online.
  3. Zdravotnické operační středisko [online]. Zdravotnická záchranná služba Zlínského kraje [cit. 2014-02-24]. Dostupné online.
  4. Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny, s. 19

Literatura
  • REMEŠ, Roman; TRNOVSKÁ, Silvia. Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny. Praha: Grada, 2013. 240 s. ISBN 978-80-247-4530-5. S. 18–21.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.