Zdeněk Pospíšil

Pospíšil začínal jako technik v Satirickém divadle Večerní Brno, poté vystudoval obor režie na brněnské JAMU u Evžena Sokolovského, kde s ním studovali i Eva Tálská a Peter Scherhaufer.[1] Absolvoval v roce 1968 inscenací Sofoklovy Antigony. Hostoval ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, ale současně již začal působit v tehdy ještě amatérském Divadle Husa na provázku. Od jeho profesionalizace k 1. lednu 1972 byl jedním z jeho tří režisérů, společně s Peterem Scherhauferem a Evou Tálskou. Celkem zde režíroval dvanáct představení, a k tomu čtyři s Dětským studiem Divadla na provázku.

V roce 1973 byl Pospíšil jedním z původců myšlenky divadelního festivalu Divadlo v pohybu, který se v Huse na provázku stal dlouholetou tradicí. Od r. 1974 začal utajeně spolupracovat s Milanem Uhdem, jehož scénickou montáž Pantha rei v minulosti inscenoval a který v té době již nesměl oficiálně publikovat. Pospíšil realizoval jeho hry pod svým jménem. Tak byla inscenována např. legendární Uhdeho dramatizace Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka pod názvem Balada pro banditu s hudbou Miloše Štědroně nebo Mrštíkovy Pohádky máje.

Pospíšil dále realizoval čtyři hry se samostatným dětským souborem založeným při tehdejším Divadle na provázku pod názvem Dětské studio Divadla na provázku.

V roce 1980 Pospíšil i s rodinou emigroval přes Jugoslávii do Švýcarska, kde se rovněž věnoval divadelní činnosti; mimo jiné působil i jako hostující režisér v amatérských divadlech v Athénách, kde režíroval Hamleta, a v Paříži, kde inscenoval Uhdeho hry Parta a Výběrčí.[2] S Uhdem udržoval telefonický kontakt i v době emigrace.[3] Nakonec založil ve Švýcarsku vlastní divadlo pro děti.[3]

V roce 1990 se Pospíšil vrátil do Československa a stal se na základě konkursu uměleckým šéfem Hudebního divadla v Karlíně. Inscenoval zde znovu Pohádku máje a plánoval muzikálovou úpravu Dvořákovy Rusalky. Pro neshody se souborem ji však nedokončil. Jeho působení v Karlíně není hodnoceno jako úspěšné, například Jana Machalická mluví o „neuvážených krocích“ a soudí, že „režisér Husy na provázku si z exilu přinesl představu velkolepé muzikálové scény, kterou však realizoval značně chaoticky“.[4] V roce 1993 spáchal Pospíšil sebevraždu.

V roce 2001 vytvořila Česká televize asi hodinový dokument o životě a díle Zdeňka Pospíšila v rámci cyklu Příběhy slavných.[5]

• Hanáková, Klára: Na Pohádku máje. Na pohádku máje : Analýza a rekonstrukce inscenace Zdeňka Pospíšila v Divadle na provázku. JAMU: Brno 2010.
• Hanáková, Klára: POSPA... Životní a umělecká dráha režiséra Zdeňka Pospíšila. JAMU: Brno 2021.
• Hanáková, Klára: Zdeněk Pospíšil a Dětské studio. Divadelní revue 25, 2014, č. 3, s. 77–90.
• Navrátilová, Marie: Ohlédnutí za režisérem Zdeňkem Pospíšilem a jeho spoluprací s Divadlem Husa na provázku. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita: Brno 2006.

• Osoba Zdeněk Pospíšil ve Wikicitátech
• Proměny povahy tragického hrdiny (7/20). Dokument ČT. Režie: M. Bouda. 52 minut, 2001. Dostupné online.