Zdeněk Koubek (1913–1986)

Narodil se v Paskově (okres Frýdek Místek) v roce 1913 na velkostatku hraběte Stollberga, kde jeho otec byl šafářem. Krátce na to se rodina přestěhovala do Brna. Po absolvování základní školy se vyučil prodavačem. V 17 letech zazářil na atletických orlovských závodech.[2] S atletickou kariérou začal ve VS Brno[p. 1] a v roce 1932 přešel do VS Praha. V roce 1933 se stal mistrem světa v běhu na 800 m, mistrem republiky v běhu na 200 m a ve skoku do dálky a obsadil druhé místo ve skoku do výšky. Dne 14. června 1934 vytvořil svůj první světový rekord v běhu na 800 m s časem 2:16,4 minut. Na ženských hrách v Londýně vytvořil nový světový rekord v běhu na 800 m časem 2:12,4. Ve skoku do dálky (5,70 m) získal 3. místo a zároveň vytvořil národní rekord.

Během ženských her v londýnských novinách vyšel ironický článek, že by některým rekordwomen z několika zemí slušely více kalhoty nežli sukně, a na prvním místě byl jmenován Zdeněk Koubek.[3] V Československu však na něj upozornil až román Lídy Merlínové (1906–1988) z roku 1935 pod názvem Zdenin světový rekord, jehož námětem se stal příběh Zdeněk a v němž byly použity i jeho fotografie.[3][4] Jeho výkony se poté staly terčem nekompromisní reakce atletů Vysokoškolského sportu ve Strakovce, kam již neměl přístup.

V roce 1935 se Zdeněk stáhl ze soutěží a odjel na šestiměsíční turné po Spojených státech amerických. Zdeňkovy rekordy včetně dvou světových rekordů štafet žen Československa zrušila IAAF v roce 1943.[2] Dne 21. března 1936 podstoupil operaci změnu pohlaví v podolském sanatoriu[p. 2] a změnil si jméno na Zdeněk Koubek. Poté opustil atletiku a ukončil perspektivní trenérskou činnost.

Zdeněk měl vrozenou vadu a „dívčí roli“ mu určili rodiče. S atletkami do sprchy nechodil a obzvlášť před závody si musel pečlivě holit tváře. Po odhalení se se svou identitou dokázal vyrovnat, po operaci a změně jména vyházel všechny trofeje „Zdeny“ do popelnice. V roce 1936 byl na turné po Spojených státech amerických, na němž přednášel o svém životním osudu.[5] Po návratu složil maturitní zkoušku a byl zaměstnán jako úředník. Až po ukončení 2. světové války se vrátil ke sportu. Se svým bratrem Jaroslavem hrál rugby za místní klub v Říčanech na místě pravého pilíře. Po normalizaci v roce 1968 pracoval až do důchodu jako dělník. Zbytek života strávil se svou ženou v Praze, kde zemřel ve věku 72 let.