Zavraždění trapistických mnichů z Tibhirine

Zakládající datum kláštera v Tibhirine (7. března 1938)

První cisterciáčtí bratři přichází do Alžírska již v roce 1843 a 20. srpna zakládají klášter v Staouéli, městu ležícím na pobřeží Středozemního moře asi 20 kilometrů západně od Alžíru. Tento klášter je v roce 1904 zrušen kvůli zákonu zakazujícímu francouzské náboženské komunity v Alžírsku.[7] O tři desetiletí později se trapisté do země vrací,[8] nejdříve se usazují v městě Benchicao a v roce 1937 se poté přesouvají do Tibhirine poblíž Médey, kde zakládají opatství.[7]

Klášter v Tibhirine

Život kláštera významně ovlivnila Alžírská válka za nezávislost, během které byli i nakrátko uneseni dva mniši. Jedním z nich byl i bratr Luc, později jedna ze sedmi obětí zde popisované události. Válka významně snížila počty věřících katolické církve v Alžírsku,[9] a tak generální opat řádu cisterciáků přísné observance na sklonku roku 1963 podepsal dekret o uzavření opatství v Tibhirine i přes nedoporučení alžírského arcibiskupa Duvala.[7]

Klášter v Tibhirine (pohled z polí)

K uzavření nakonec nedošlo kvůli úmrtí opata řádu a změněné situaci z důvodu právě probíhajícího druhého vatikánského koncilu, kdy byl větší tlak na setrvání mnichů v této oblasti. Klášter ovšem ztrácí postavení opatství. Komunita bratří se ale průběhu let ustálila, proto si mohou mniši zvolit svého představeného. Převorem kláštera byl v únoru 1984 zvolen bratr Christian de Chergé,[10] který byl následně znovu zvolen v roce 1990.[7]

Bezpečnostní situace v celé zemi se výrazně zhoršila v lednu 1992, kdy alžírská armáda udělala státní převrat a zrušila výsledky prosincových voleb, ve kterých zvítězila Islámská fronta spásy.[11][12] Ta byla následně zrušena a její členové přešli do ilegality a vytvořili ozbrojené islamistické skupiny, mezi nimi i Ozbrojenou islámskou skupinu (zkr. GIA).[13]

O rok později 17. listopadu 1993 byla představenému kláštera otci Christianovi nabídnuta policejní ochrana kláštera, kterou však odmítl. Bylo ale dohodnuto, že klášter bude na noc zamykán. Tentýž rok o Vánocích několik ozbrojenců klášteru osobně vyhrožovalo a bratři se tak rozhodli postupně klášter opustit a ponechat jej jen s minimálním fungováním. Situace se nicméně časem stabilizovala, a tak mniši od tohoto rozhodnutí upustili.[14]

Hřbitov klášteře v Tibhirine, kde jsou pohřbeny i hlavy mnichů, zavražděných v roce 1996

K únosu bratří dochází v noci z 26.–27. března 1996, přesněji v brzkých ranních hodinách ve středu 27. března.[15][16] Uneseno bylo sedm z devíti mnichů kláštera, protože dva bratři z nedostatku místa přespávali v přístěnku u kláštera a nebyli únosci objeveni.[14] Těmito bratry byl Jean-Pierre Schumacher (1924–2021) a bratr Amédée Noto (1920–2008),[17] oba poté přešli do marockého kláštera ve Fezu a následně do nově vzniklého kláštera Panny Marie v Atlasu poblíž Mideltu v Maroku. 16. dubna dostalo marocké rádio Medi fax podepsaný hlavním velitelem GIA abú Abdar Rahmán Amín přezdívaným jako Džamal Zitúní, komuniké GIA č. 43: „Chcete-li zachránit životy mnichů, neohrožujte mého emisara, který přijde 30. dubna na francouzskou ambasádu v Alžíru. Propustíte-li vy, propustíme i my, avšak odmítnete-li, my podřízneme. Chvála Boží...“

V uvedený den se na francouzskou ambasádu dostavil zprostředkovatel, který nabídl propuštění zadržovaných mnichů, pokud Francie propustí vězněné islamisty. K výměně však nedošlo a francouzský prezident Jacques Chirac další vyjednávání oficiálně odmítl: „S teroristy nikdy nediskutujeme, poněvadž nemluvíme stejným jazykem jako oni. Je-li nám na rozdíl od nich vlastní mravnost, byli bychom navíc stále v ústupné pozici.“[4]

Stejné rádio 23. května obdrželo komuniké GIA č. 44, které vyčítá Francii toto odmítnutí a zároveň informuje, že 21. května byli mniši zavražděni. Ráno 30. května objevil jeden alžírský obchodník před městem Médea strom ověšený lidskými hlavami. Pietní akt za sedm trapistů proběhl 2. června v bazilice Notre Dame d'Afrique v Alžíru.[4]

Panují podezření, že za zavražděním mnichů stojí alžírská armáda. To v roce 2009 podepřela výpověď, uveřejněná nejdříve v deníku Le Figaro,[19] tehdejšího francouzského vojenského atašé v Alžíru generála Francoise Buchwaltera. Ten prohlásil, že již tehdy mu jeho informátor z řad alžírských bezpečnostních sil prozradil pravdu o tom, že mniši byli zabiti omylem vládními vojáky z helikoptéry při útoku na domnělý tábor islamistů. Dokonce existuje verze, že akce byla provedena tajnými službami s cílem obvinit z útoku islamisty a získat tak další prostředky na boj proti terorismu.[3][5]

V říjnu 2014 se do Alžírska vypravila dvojice francouzských vyšetřovatelů a exhumovala lebky zavražděných mnichů pohřbených v Tibhirine. Alžírská vláda však zamítla převoz jakýchkoli ostatků do Francie pro další zkoumání.[20] Následné vyšetřování vedené protiteroristickým soudcem Marcem Trévidicem se přiklonilo k tomu, že mniši byli zabiti několik týdnů před 21. květnem, oficiálně oznámeným datem zabití zadržovaných, asi mezi 25.–27. dubnem. Dále na exhumovaných hlavách zavražděných nebyly objeveny stopy po střelách, což oslabuje výpověď generála Buchwaltera, že mohli být zabiti při náletu alžírské armády. Jeden ze závěrů ale také poznamenává, že z důvodu neobjevených těl není možné určit přesnou příčinu úmrtí ani s jistotou označit datum smrti.[2] Výsledky tohoto vyšetřování byly založeny jen na nákresech a fotografií pořízených při exhumaci ostatků zavražděných, kvůli nemožnosti cokoli z Alžírska odvézt.[21]

Nicméně vyšetřování dále pokračují a je snaha dobrat se k závěrečné odpovědi k tomuto případu, jak zdůraznila francouzská ministryně spravedlnosti Christiane Taubira při své prosincové návštěvě Alžírska v prosinci 2015.[22] K významnému kroku v celé historii případu došlo v červnu 2016, kdy alžírská vláda povolila převezení ostatků.[23] Patrick Baudouin právní zástupce pozůstalých rodin mnichů si od tohoto zlomového kroku vlády slibuje vnesení více podrobností i pravdy do celého případu.[21]

Od roku 1998 se řád cisterciáků přísné observance pokouší vrátit do Tibhirine, ale alžírská vláda zatím vždy odmítla povolit návrat z bezpečnostních důvodů. Od roku 2001 obývá klášter malá církevní komunita pod vedením kněze Jean-Marie Lassausse z Mission de France.[26][27] K 15. srpnu 2016 dostala klášter do správy katolická komunita Chemin Neuf.[28] V květnu 2006, k pomyslnému 10. výročí smrti mnichů, byl na diecézní úrovni zahájen beatifikační proces.[29] Na konci března 2016 ohlásil postulátor Thomas Georgeon, že v nejbližších týdnech předá do Vatikánu 7000 stran dokumentů, v nichž jsou podklady pro blahořečení 19 kněží a řeholníků zabitých v Alžírsku v letech 1994–6 včetně 7 mnichů z Tibhirine. Otec Georgeon zároveň poznamenal, že kvůli diplomatickým a politickým důsledkům, nemusí v současné době dojít k uznání mučednictví těchto osob.[30]

V roce 2010 byl do kin uveden francouzský snímek O bozích a lidech (orig. 'Des hommes et des dieux') režírovaný Xavierem Beauvoisem. Film získal mnohá ocenění, například Velkou cenu a Cenu ekumenické poroty na mezinárodním Filmovém festivalu v Cannes.[31] Papež František napsal předmluvu k tematické knize Tibhirine l'héritage, která vyšla 6. dubna 2016.[32] V jedenáctém pařížském obvodu byl v červnu 2016 pojmenován po sedmi trapistech zavražděných v alžírském Tibhirine městský park.[33]