Zakládající akt Rusko–NATO

Preambule smlouvy uvádí, že Rusko a NATO se navzájem nepovažují za protivníky. Obě strany budou společně budovat trvalý a komplexní mír v euroatlantickém prostoru na principech demokracie a kooperativní bezpečnosti. Sdílejí cíl překonat pozůstatky dřívější konfrontace a konkurence a posílit vzájemnou důvěru a spolupráci. Tento akt znovu potvrzuje odhodlání NATO a Ruska dát konkrétní obsah svému společnému závazku vybudovat stabilní, mírovou a nerozdělenou Evropu, celistvou a svobodnou, ku prospěchu všech jejích národů.

První odstavec zákona „Principy“ deklaruje základy vztahů Rusko-NATO a obecné základní principy vztahů a jednání Ruské federace a NATO v Evropě.

• společně posílí roli OBSE v evropské bezpečnosti;
• zdrží se hrozby nebo použití síly proti sobě navzájem i proti jakémukoli jinému státu, jeho suverenitě, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jakýmkoli způsobem, který by nebyl v souladu s Chartou Organizace spojených národů a s deklarací principů řídících vztahy mezi zúčastněnými státy obsaženými v Helsinském závěrečném aktu;
• respektování suverenity, nezávislosti a územní celistvosti všech států a jejich přirozeného práva vybrat si prostředky k zajištění vlastní bezpečnosti, nedotknutelnosti hranic a práva lidí na sebeurčení, jak je zakotveno v Helsinském závěrečném aktu a dalších dokumentech OBSE;

Druhý odstavec definuje mechanismus vzájemných konzultací a spolupráce a vytvoření Rady Rusko-NATO jako konzultačního orgánu, jakož i základní principy těchto konzultací. Ústředním cílem této Stálé Rady Rusko-NATO bude vybudovat rostoucí úroveň důvěry, jednoty účelu a zvyků konzultací a spolupráce mezi NATO a Ruskem, aby se posílila vzájemná bezpečnost a bezpečnost všech národů v euroatlantickém prostoru a přitom se nesnižovala bezpečnost nikoho.

• Ustanovení tohoto aktu neposkytují NATO nebo Rusku žádným způsobem právo veta vůči akcím druhé strany, ani neporušují ani neomezují práva NATO nebo Ruska na nezávislé rozhodování a jednání. Nelze je použít jako prostředek ke znevýhodnění zájmů jiných států.

Třetí odstavec uvádí oblasti vzájemné spolupráce mezi Ruskem a NATO:

• že Rusko se účastní Euroatlantické rady partnerství a programu Partnerství pro mír;
• že si vyměňují informace o vojenských doktrínách, rozpočtech a vojenských strategiích;
• že se účastní společných operací v rámci odpovědnosti OBSE nebo pod vedením Rady bezpečnosti OSN;
• že spolupracují v oblasti nešíření jaderných, chemických a biologických zbraní a jejich nosičů
• že je možná spolupráce v oblasti taktické protiraketové obrany;
• že spolupracují v oblasti bezpečnosti letového provozu;
• že sledují možné spolupráce v oblasti vyzbrojování prostřednictvím přidružení Ruska ke Konferenci národních ředitelů pro vyzbrojování NATO;
• že Rusko a NATO společně bojují proti obchodu s drogami;
• že Rusko a NATO provádějí společná cvičení v oblasti likvidace následků člověkem způsobených katastrof a mimořádných událostí

Čtvrtý odstavec se zabývá politicko-vojenskými záležitostmi. Uvádí, že :

• NATO nebude rozmisťovat jaderné zbraně na území nových členů a nebude zde budovat úložiště jaderných zbraní;
• že Rusko a NATO budou pracovat na úpravě Dohody o konvenčních zbraních v Evropě a zbrojních limitech od Atlantiku po Ural, revidované každých 5 let od roku 2001.