Zaječice (Bečov)

Zaječice (německy Saidschitz) je osada, která je součástí obce Bečov v okrese Most v Ústeckém kraji. Nachází se v nadmořské výšce 231 metrů, asi 6,5 km jihovýchodně od města Mostu. Obcí protéká Zaječický potok, který se severozápadně od obce vlévá do říčky Srpiny. Na území osady se nachází také katastrální území již zaniklých obcí Kamenná Voda, Stránce a Židovice.

Zaječice
Pohled na osadu ze severu
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecBečov
OkresMost
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°27′51″ s. š., 13°42′59″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel32 (2011)[1]
Katastrální územíZaječice u Bečova, Kamenná Voda, Stránce a Židovice u Bečova
Nadmořská výška231 m n. m.
PSČ435 26
Počet domů15 (2011)[1]
Zaječice
Další údaje
Kód části obce1252
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

Název vesnice je odvozen ze staročeského osobního jména Zajiec ve významu ves lidí Zajícových. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: in Zagecziczich (1413), na Zaječiciech (1503), v ves Zajicžiczy (1619), Zagečzicze (1628), Zaječice (1654), Seidschitz (1787), Saidschitz (1833) a Zaječice i Saidschitz (1848).[2]

Minerální prameny
Historická mapa zachycující Zaječice a zaječické laboratoře minerálních vod

Zaječice u Bečova proslavil minerální pramen, který byl znám již v 18. století a nachází se severozápadně od obce. Geolog a balneolog Franz Ambroz Reuss, který působil jako lékař v lázních Bílinská kyselka (tehdy BILINER SAUERBRUNN) u Bíliny potvrdil léčebné účinky nejen bílinské minerálky, ale i zdejší hořké vody a zasloužil se o proslulost a široké využití minerálních pramenů. Zaječická voda svým složením patří mezi silně mineralizované minerální vody sírano-hořečnatého typu, je nažloutlá, bez pachu a má výraznou hořkou chuť. Voda má projímavé a zánětům zabraňující účinky a hodí se zvláště k déle trvajícímu užívání při chronické ochablosti střev a jiných potížích.[3] Zdejší minerální voda patří do stejné kategorie jako Vincentka, Bílinská kyselka, Mlýnský pramen, Šaratice nebo Rudolfův pramen.[4] V Zaječicích vznikla stáčírna, která začala prodávat minerálku pod jménem Zaječická hořká voda. Na počátku 20. století se z minerálního pramene získávala hořká Glauberova sůl (složení známé také jako Epsomská sůl), která se prodávala pod obchodním názvem BILINER DIGESTIVE PASTILLES. Po celém světě se díky dobrým účinkům solí ze Sedlic, Zaječic začaly vyrábět chemické preparáty s názvem Seidlické prášky (SEIDLITZ POWDERS), které částečně napodobovaly odpařené soli z Bílinské kyselky a Zaječické hořké vody. Seidlitz powders ale neměly kromě jména nic společného s touto lokalitou. Po znárodnění Bílinských lázní a produkce minerálek se zdejší stáčírna stala pobočkou tamního národního podniku Bílinská kyselka, který jako soukromá firma zaječickou hořkou produkuje dodnes. Zaječická hořká voda dosahuje v současnosti největších úspěchů v Číně a v Rusku.

Kaple
Kaple v Zaječicích

Z pamětihodností se v obci nachází pouze kaple sv. Ferdinanda Kastilského. Byla postavena v letech 1767–1769 na náklady místního sedláka Mathiase Loose, který zbohatl na minerální vodě. Poškozená kaple je od roku 2007 v rekonstrukci a byla opatřena novou střechou.

Vývoj počtu obyvatel v obci
Počty obyvatel mezi lety 1850 až 1970 dle sčítání lidu[5]
Rok 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970
Počet obyvatel 101 106 144 134 122 148 159 170 116 120 98

V následujících letech jsou údaje souhrnné pro Bečov i s oběma osadami.

Odkazy

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Zaječice, s. 711.
  3. Chemická analýza Zaječické hořké vody
  4. Státní zemědělská a potravinářská inspekce
  5. Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1, Praha 1977, s. 512-513

Literatura
  • SÝKOROVÁ, Jana. Zmizelé domovy. Most: Okresní muzeum v Mostě, 2002. 100 s. ISBN 80-239-0797-2. S. 8–9.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.