Šachové zahájení
Zahájení představuje počáteční fázi šachové partie, během níž se obě strany snaží co nejlépe vyvinout figury a připravit se na následný boj ve střední hře. Obvykle se o zahájení mluví jako o prvních 15–20 tazích partie.
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
| 8 |              | 8 | |||||||
| 7 | 7 | ||||||||
| 6 | 6 | ||||||||
| 5 | 5 | ||||||||
| 4 | 4 | ||||||||
| 3 | 3 | ||||||||
| 2 | 2 | ||||||||
| 1 | 1 | ||||||||
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
Na počátku zmíněná obecná definice však nemusí být příliš přesná, neboť existují „superostré“ varianty zahájení (jako je například Traxlerův protiútok), kde boj propuká prakticky bezprostředně, bez větších příprav. Mnoho z nich patří mezi tzv. gambity – zahájení, v nichž jedna ze stran obětuje materiál, aby urychlila svůj vývin a získala poziční převahu.
Podrobné znalosti úvodních tahů partie dnes představují nutnou výzbroj každého šachového profesionála, bez nichž se v silném turnaji nelze obejít. Čím lépe má hráč svá zahájení zažitá, tím větší má šanci získat v úvodní fázi partie nad svým soupeřem převahu. Soubor zahájení, která pak šachista používá, se nazývá jeho repertoár zahájení.
V turnajových partiích se obvykle zahájení odtahá rychle. Výjimku představují případy, kde je jeden ze soupeřů nepřipraven, nebo pokud jeden ze soupeřů přijde s novým, dosud nepoužitým pokračováním (tzv. teoretická novinka).
Základní dělení
Šachová zahájení se dělí na otevřená (1. e4 e5), polootevřená (1. e4 ne e5) a zavřená (ne 1. e4). Každá z těchto třech základních skupin pak obsahuje množství jednotlivých zahajovacích systémů, které se dále dělí na jednotlivé varianty a subvarianty, z nichž řada nese své jméno.
Otevřené hry
Táhne-li bílý 1.e2-e4 a černý odpoví rovněž královským pěšcem o dvě pole (1...e7-e5), nabude hra otevřený charakter. Boj se pak často a někdy i hodně dlouho vede o pole e5, na něž může bílý vyvíjet tlak např. tahy 2. Jg1-f3, 2. d2-d4.
Polozavřené hry
Odpoví-li černý na tah 1. e2-e4 jinak než 1...e7-e5, vzniknou polozavřené hry. V nich dochází k asymetrickým pozicím, což umožňuje a většinou i vynucuje, že protivníci jsou aktivní na různých úsecích šachovnice. Důsledkem toho bývá převážně ostrý a komplikovaný průběh hry, při němž oboustranné šance závisí na tom, kdo pracuje důrazněji a rychleji.
Zavřené hry
Všechna zahájení s jiným prvním tahem než 1. e2-e4 jsou zahrnuta do skupiny zavřených her. Patří sem zejména dámský gambit, královská a Nimcovičova indická obrana, anglická hra a řada dalších. Hra zpravidla nabývá zavřený charakter, soupeři musí prokázat především své technické znalosti a poziční cit.
Pojmenování zahájení
Pojmenování zahájení nebo zahajovacích systémů vznikala v průběhu mnoha let vývoje různými způsoby. Některá zahájení nebo varianty byly například pojmenovány po významných šachistech, kteří je objevili, používali ve svých partiích, případně je nějakým způsobem zpopularizovali. Mezi ty můžeme zahrnout například Opočenského hru, Sokolského hru, Aljechinovu hru, Marshallův gambit atd. Někdy bylo jedno zahájení pojmenováno dokonce po více hráčích najednou (např. Caro-Kannova obrana nesoucí své jméno po dvou šachistech Carovi a Kannovi, kteří se jí v minulosti hlouběji zabývali).
Velmi často pak nese zahájení pojmenování po nějaké zemi, území, nebo městě jehož šachisté ho používali (španělská hra, lotyšský gambit, sicilská hra, londýnská varianta, berlínská obrana, ruská hra, holandská hra, italská hra, anglická hra …).
Dalším častým případem je, že zahájení získalo své jméno podle jeho čistě šachového obsahu, např. hra dvou jezdců v obraně, střelcova hra, hra čtyř jezdců, dámské fiancheto.
Někdy však šachové systémy získávají svá jména i dosti kuriózním způsobem. Systém Orangutan získal své označení na základě žertu velmistra Tartakowera, který prohlásil, že v tomto zahájení mu postupující b pěšec připomíná šplhajícího orangutana. Varianta smažená játra je pojmenovaná podle italského rčení „mrtvý jako smažená játra“, kdy je při hře dvou jezdců v obraně král brzy vyštván ke středu šachovnice a je těžké ho pak zachraňovat.
Systematický přehled
Protože používání slovních názvů je z mnoha důvodů dost nepřehledné, protože řada zahájení má vícero jmen a i názvy dílčích variant jsou někdy víceznačné, neboť byly např. po daném šachistovi pojmenovány varianty v různých zahájeních, takže by je bylo třeba rozepisovat mnoha slovy. Proto existuje v oblasti šachových zahájení ještě mezinárodní kód označovaný ECO, který zařazuje jednotlivé varianty pod mezinárodní kombinaci písmene a čísel. Sdělí-li například jeden znalý šachista svému protějšku z druhé strany zeměkoule kód B33, ten ví nebo si vyhledá, že jeho protějšek má na mysli Svěšnikovovu variantu v sicilské hře a již nezáleží na tom, jak oba hráči tuto variantu slovně nazývají ve svých zemích.
Literatura
- PACHMAN, Luděk. Šachová zahájení v praxi. Frýdek-Místek: soukromé nakladatelství PLISKA, 1990. 116 s.
- KONIKOWSKI, Jerzy. Malá učebnice šachových zahájení. Praha: ŠACHinfo, 2003. 247 s. ISBN 80-86595-01-3.
- JANSA, Vlastimil. Dynamika strategie v zahájení. 1.. vyd. Praha: ŠACHinfo, 1990.
- SUETIN, Alexej. Šachová zahájení. Praha: [s.n.], 1975.
- HORA, Vratislav. Zásady hry v zahájení. [s.l.]: Materiál trenérskometodické komise VŠS JmKV ČSTV. Lekce pro kurs trenérů III.třídy
- ALSTER, Ladislav. Šachy hra královská. [s.l.]: [s.n.]
- PLISKA, Karel. Učebnice šachu pro samouky, italská hra (C50). 1. vyd. Frýdek-Místek: PLISKA,, 2008. 672 s.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu šachové zahájení na Wikimedia Commons
