Zařízení následné péče

Zařízení následné péče (pochází z anglického slova after-care) je sociální služba spadající do sociální prevence. Zákonné ukotvení služeb následné péče je v Česku upraveno v § 64 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.[1]

Jde o komplexní služby, které jsou poskytovány v průběhu léčebného programu nebo po jeho ukončení a které napomáhá vytvářet pro klienta takové podmínky, aby mohl dál abstinovat. Jedná se o klienty, kteří jsou závislí na návykových látkách a kteří absolvují nebo absolvovali některý z léčebných programů, nejčastěji se jedná o ústavní péči, nebo jsou to osoby, které abstinují bez předchozí odborné péče.[2] Cílem této služby je udržení a podpoření žádoucích změn, ke kterým došlo v průběhu léčby. Důležité ovšem je, že klientům se ponechává odpovědnost za vlastní život. Poskytuje se pomoc i v oblasti ubytování, kde na omezenou dobu je klientům umožněné ubytování, popřípadě pomoc s dalšími věcmi, o které si klienti sami požádají.

Programů pro následnou péči je velká řada. Součástí těchto programů mohou být například krátké opakující se terapie, řízené nebo svépomocné skupiny, práce s klientovou rodinou, individuální poradenství, přímá pomoc poskytovaná zacvičeným dobrovolníkem apod.[3]

Cílová skupina

Služby následné péče jsou určeny pro klienty, kteří jsou po léčbě například drogové závislosti. Služby následné péče se mohou provádět i během ústavní nebo psychiatrické léčby.[4]

Místo provádění následné péče

Obce a kraje dbají na vytváření vhodných podmínek pro rozvoj sociálních služeb, zejména zjišťováním skutečných potřeb lidí a zdrojů k jejich uspokojení; kromě toho samy zřizují organizace poskytující sociální služby. Nestátní neziskové organizace a fyzické osoby, které nabízejí široké spektrum služeb, jsou rovněž významnými poskytovateli sociálních služeb.

Ministerstvo práce a sociálních věcí je nyní zřizovatelem pěti specializovaných ústavů sociální péče.[5]

Činnosti

Služby následné péče obsahují tyto základní činnosti:

  1. sociálně terapeutické činnosti,
  2. zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
  3. pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.[5]

Další poskytované činnosti jsou:

  • poskytnutí ubytování,
  • poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy.

Služby následné péče a doléčovací centrum je klientům poskytována bezúplatně.[5]

Reference
  1. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále také jen "zákon o sociálních službách"). [cit. 2016-06-08]. Dostupné online.
  2. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální práce v praxi: Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-7367-818-0.
  3. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2008. 272 s. ISBN 978-80-7367-368-0.
  4. www.drogy-info.cz [online]. www.drogy-info.cz [cit. 2016-05-18]. Dostupné online.
  5. Sociální služby [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, rev. 2016-04-06 [cit. 2016-05-10]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.