Z 5

Z 5 Express byl střední osobní automobil vyráběný v letech 1935–1936 firmou Československá zbrojovka, akciová společnost, Brno. Vůz byl vybaven čtyřválcovým dvoutaktním motorem, pohánějícím přední kola. Byl to největší a nejluxusnější vůz značky. Celkem vzniklo 357 vozů.[1]

Z 5 Express
Z 5 s tovární karosérií tudor
VýrobceČeskoslovenská zbrojovka,
akc. spol., Brno
Další jménaExpress
Roky produkce1935–1936
Vyrobenocca 350
Místa výrobyBrno-Zábrdovice
DesignérBořivoj Odstrčil
Třídastřední osobní
Technické údaje
Délka4310 mm
Šířka1450 mm
Výška1530 mm
Rozvor2875 mm
Rozchod1150/1190 mm
Pohotovostní hmotnost1130 kg
Celková hmotnost1550 kg
Maximální rychlost125 km/h
Motor
Motorzážehový, řadový dvoutaktní čtyřválec
Objem1467 cm³
Počet válců4
Výkon29,5 kW (40 k) při 3200 ot/min
Převodovky
Převodovkatřístupňová
Druhmanuální
Počet převodových stupňů3+1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a výroba

V polovině 30. let vyráběla brněnská zbrojovka vůz Z 4, automobil nižší střední třídy s dvoutaktním, dvouválcovým motorem a pohonem předních kol. Pro majetnější zákazníky chtěla firma nabídnout větší a luxusnější vůz. S jeho vývojem započala již roku 1933 a původně jej měl pohánět čtyřtaktní čtyřválec SV objemu 2,0 l. Definitivní podoba vozu se však veřejnosti představila teprve v říjnu 1935 na XXV. pražském autosalonu. Byl to první československý vůz s předním náhonem poháněný dvoudobým motorem o čtyřech válcích.[1] Z 5 Express byl vyvinut pod vedením šéfa výroby Ing. Antonína Voženílka a šéfkonstruktéra Bořivoje Odstrčila. Ti byli odpovědni již za předcházející modely Z 4 a Z 6.[zdroj?]

Vůz Z 5 "Express" byl koncepčně shodný s menším typem Z 4, byl však větší a dostal čtyřválcový dvoutaktní motor objemu 1,5 l, vzniklý zdvojením dvouválce ze souběžně vyráběného lidového typu Z 6 (od jara 1935). Novinkou byly hydraulické brzdy na všech kolech. Sériová výroba probíhala od podzimu 1935 do října 1936, kdy byla výroba automobilů ve Zbrojovce Brno rozhodnutím MNO ukončena z důvodu soustředění výrobní kapacity na zbrojní program. Poslední vozy Z 5 byly smontovány ze skladových zásob roku 1937.[2] Celkem vzniklo 357 kusů ve dvou výrobních sériích.[3]

V roce 1935 se Z 5 Express prodával s aerodynamickou čtyřsedadlovou karoserií tudor za 37 500 – 39 500 Kč.[4] Luxusní čtyřmístný dvoudvéřový kabriolet s koženým čalouněním se nabízel od 46 000 Kč výše.[1]

Sportovní úspěchy

S tímto luxusním automobilem se Zbrojovka až na výjimky nezúčastňovala soutěží ani závodů na okruzích či do vrchu.[5] Bylo však možné se s ním setkat na soutěžích elegance. Soutěže elegance 15.-16. srpna 1936 v Lázních Luhačovice se zúčastnil s kabrioletem Z 5 Express Karel Vlašín, tovární jezdec Zbrojovky.[6] Na těchto Automobilových dnech se zúčastnilo Soutěže elegance na 45 automobilů. Žlutou stuhu v kategorii vozů do ceny 43 000 Kč získaly pro Z 5 Express Čs. Zbrojovka z Brna pro automobil Z 5 Express, v kategorii uzavřených vozů speciální výroby červenou stuhu Fr. Jergl z Brna a v uzavřených vozech sériové výroby s cenou přes 45 000 Kč opět Karel Vlašín startující za Čs. Zbrojovku.[7] II. soutěž krásných automobilů v Poděbradech se uskutečnila koncem září 1936 a nejvyšší vyznamenání, zlatý věnec a modrou stuhou za zvláštní uznání krásy obdržel i vůz Z 5 s karoserií Plachý, se kterým přijela p. Jirásková za Čs. Zbrojovku.[8]

O rok později (1937) se soutěže v Luhačovicích účastnilo i několik soukromých jezdců. XI. automobilové dny připravil Čs. Autoklub Moravy-Slezska (ČAMS) a cílová jízda přilákala na 140 účastníků, byť ve vlastní soutěži elegance se účastnila asi třetina účastníků. V neděli 15. srpna totiž nepanovalo vlídné počasí - pršelo, občas i bouřilo. Podle rozhodnutí jury byli mj. oceněni jezdci z Brna na vozech Z 5 Express, J. Klein, J. Pochyla a V. Kleinová. Kromě toho byly zvláštními čestnými cenami vyznamenány vozy Tatra 77, Z 5, Aero 50, Praga Lady a Škoda Popular.[9] V roce 1937 (12.-19. září) se ještě tým zetek s vozy Z 5 Express objevil ve víceméně propagační jízdě státy Malé dohody – ale bez zvláštního úspěchu. Vlašín a Lukáš obsadili 18. resp. 20 místo a automobilový tým Z skončil jako třetí.[10]

Velkým příznivcem automobilů "Zetka" byl Vlasta Burian, ten ovšem preferoval typ Z 4.[11] Ministerský předseda, armádní generál Alois Eliáš vlastnil limuzínu Z 5 Express. Tento vůz je exponátem v Národním technickém muzeu v Praze. Další Z 5 Express jsou vystaveny v Technickém muzeu Brno (tudor) a roadster v Muzeu historických automobilů (Veteran Arena) v Olomouci.

Technický popis

Motor a převodovka
Z 5, motorový prostor vozu

Vůz Z 5 pohání řadový, vodou chlazený dvoudobý zážehový čtyřválec. Motor měl zdvihový objem 1467 cm³ (vrtání válců ø 72 mm x zdvih 90 mm) a dosahuje nejvyšší výkon 29,5 kW (40 k) při 3200 ot./min. Motor vznikl spojením dvou dvouválců z typu Z 6 Hurvínek.[12] Přípravu palivové směsi zajišťují dva karburátory Zenith 30 VEH. Motor je opatřen akumulátorovým zapalováním, elektrická instalace pracuje s napětím 6 V. Chlazení motoru bylo termosifonové, bez čerpadla a ventilátoru.[13]

Motor je uložen za přední nápravou, před ním se směrem dopředu nacházela třístupňová převodovka a rozvodovka s diferenciálem. Spojka je suchá, jednokotoučová. Motor a převodovka tvoří montážní celek.[13] Do nádrže umístěné vpředu pod kapotou bylo možné natankovat 45 l paliva. Spotřeba paliva se pohybovala v rozmezí 11-13 l/100 km.[14]

Podvozek a karosérie

Základem podvozku (délka 4070 mm) byl tuhý obdélníkový rám svařený ze čtyřhranných ocelových U profilů (Jäckl) s mohutnými příčkami, který byl v podstatě převzat z typu Z 4 (avšak zesílen).[15] Vzadu v partii před zadní nápravou byla mezi nosníky vsazena vana pro akumulátorovou baterii.[6] Kola jsou zavěšena na nezávislých lichoběžníkových polonápravách, tvořených příčným spodním ramenem a spojených nahoře příčným listovým pérem. Obě tyto poloosy byly kované. Podvozek měl centrální mazání.[16] Odpružení příčnými péry je opatřeno kapalinovými tlumiči. Řízení je hřebenové, ozubenou tyčí s pastorkem a bylo umístěno vpravo.[17] Hydraulické brzdy ATE Lockheed jsou na všech čtyřech kolech. Ruční brzda byla mechanická, lanová a působila pouze na zadní kola. Kola jsou ocelová paprsková a opatřená pneumatikami rozměru 5,25-5,50×16".[13] Motor byl k podvozku připevněn na pružných silentblocích.[12] Díky velkému rozvoru (téměř 2900 mm) byly vozy pohodlné i na nepříliš kvalitních vozovkách.[12]

Příslušenství dodala firma Magneton, chromované světlomety, zadní osvětlení na blatnících a osvětlení přístrojové desky zase novojičínská firma J.Rotter. Do výbavy dále patřily mj. ruční i elektrická houkačka, dvojitý stírač, elektrické ukazatele směru, popelníky, věšáky, stropní svítilna. Zadní boční okénka lze vyklápět, dveřní stahovat a čelní sklo bylo nerozbitné. Vyšší stupně výbavy byly spíše obvyklé u kabrioletů a roadsterů stavěných externími karosárnami.[18]

Karoserie vozu byla smíšené konstrukce, s dřevěnou kostrou, pobíjenou předlisovanými plechovými panely.[6] Vozy byly dodávány s tovární karosérií dvoudveřový sedan (tudor) a mimo továrnu stavěnými modely: speciální čtyřdveřová limuzína, dvou- nebo čtyřmístný kabriolet a dvousedadlový luxusní roadster. Ty byly zhotovovány u externích karosářských firem.[13] Zakázkové automobily byly vyráběny jak v karosárně Dostál, značkové opravny Zbrojovky v Praze Vršovicích, v ulici U seřadiště (dnes zde sídlí AUTOCENTRUM Dojáček), tak renomovanou vysokomýtskou karosárnou Sodomka a také v brněnské karosárně Plachý.[1]

Galerie
  • Z 5 Express, limuzína-tudor (1936)
  • Z 5 Express (1935)
  • Zbrojovka Z 5 Express, Classic Show (Brno 2011)
  • Z 5 Express na Classic Show Brno 2011
  • Zbrojovka Z 5 Express, zadní pohled
  • Zbrojovka Z 5 Express, roadster (1936), Veteran Arena Olomouc (2021)
  • Zbrojovka Z 5 Express, roadster s elegantní zádí vozu (1936)

Odkazy

Reference
  1. TUČEK, Jan. Auta první republiky 1918-1938. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2018 (dotisk). 356 s. ISBN 978-80-271-0466-6. S. 306–307.
  2. TUČEK, Jan. Nadace Elišky Junkové: Hurvínek a Express. Automobil revue. 2008, čís. 5, s. 69–70. Dostupné online. ISSN 1211-9555.
  3. ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Encyklopedie automobilů. 1. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2018. 272 s. ISBN 978-80264-1852-8. S. 202–206.
  4. Dáma upoutává zevnějškem, auto karoserií. Světozor. 1935-05-09, roč. 35, čís. 19, s. 330. Dostupné online.
  5. OLŠANSKÝ, Milan. Rychlé střely ze Zbrojovky [online]. Praha: Business Media CZ (Trucker), 2018-02-16 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online.
  6. HOŠŤÁLEK, Petr. Z 5 Expres [online]. České Budějovice: motomuseum-hostalek.cz [cit. 2021-11-16]. Dostupné online.
  7. -, hš-. Automobilové dny v Luhačovicích. Lidové noviny. 1936-08-22, roč. 44, čís. 419, s. 12. Dostupné online.
  8. II. soutěž krásných automobilů v Poděbradech. Národní listy. 1936-09-29, roč. 76, čís. 226, s. 6. Dostupné online.
  9. -, hš-. Automobilové dny v Luhačovicích. Lidové noviny. 1937-08-16, roč. 45, čís. 408, s. 7. Dostupné online.
  10. FOREJT, Vladislav (Alan). Soutěž malou dohodou ukončena. Pondělí Národních listů a Národa. 1937-09-20, roč. 77, čís. 38, s. 5. Dostupné online.
  11. PECÁK, Radek. Auta značky Zetka miloval i Vlasta Burian. Přesto se dělala jen 12 let [online]. Praha: automix.cz, 2019-12-25 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online.
  12. ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Dvě století českých automobilů. 1. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros media, 2015. 160 s. ISBN 978-80-264-0716-4. S. 45–46.
  13. KUBA, Adolf; SPREMO, Milan. Atlas našich automobilů 3: 1929–1936. 1. vyd. Praha: NADAS, 1989. 256 s. S. 209–211. Dále jen: Atlas našich automobilů 3: 1929–1936.
  14. JEZDINSKÝ, J. Přehled čsl. trhu automobilů všech značek. Auto. 1935-10-15, roč. 17, čís. 12, s. 250–258. Dostupné online.
  15. KUBA, Adolf. Automobil v srci Evropy. 1. vyd. Praha: NADAS, 1986. 312 s. S. 123.
  16. Expres našich silnic. Magazin Salon. 1936-06-15, roč. 15, čís. 6, s. 1g.
  17. KOVAŘOVIČ, Z. Na okraj autosalonu (Zetka). Automobil Revue. Říjen-listopad 1935, roč. 3, čís. 10, s. 2–3. Dostupné online.
  18. LASÍK, Jiří. Z5 Express: Chlouba brněnské zbrojovky [online]. Praha: Svět v bezpečí s.r.o. (Auto periskop), 2001-05-25 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online.

Literatura
  • KUBA, Adolf; SPREMO, Milan. Atlas našich automobilů 3: 1929–1936. 1. vyd. Praha: NADAS, 1989. 256 s. ISBN 80-7030-049-3.
  • KRÁL, Zdeněk. Motorismus v srdci Evropy, 1.vyd., Čestlice: Rebo International CZ, 2015, 304 s. ISBN 978-80-255-0987-6
  • PROCHÁZKA, Hubert. MARTOF, Jan: Automobily Aero, Jawa, Walter, Wikov, 'Z', 1. vyd., Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2009, 176 s. ISBN 978-80-2511-940-2

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.