Zátorka

Původní rozsáhlý zemědělský dvůr čp. 4 Františka Adama hraběte ze Šternberka byl po jeho smrti po částech rozprodán. Od dědiců získal roku 1796 pole u Zátor o velikosti 33 jiter do nájmu na 10 let Jan Karel Kühlwein a k němu přikoupil sousední pozemek o rozloze 4 jitra. Na něm postavil před rokem 1803 dům čp. 43. Oba pozemky pak roku 1806 získal do vlastnictví univerzitní profesor a pražský lékař Josef Rottenberger.

Na části těchto pozemků byla v té době zřízena silnice od Strahovské brány do Buben. Rottenberger vedl se svým sousedem Josefem Ignácem Bučkem spor o cestu a užívání přilehlých pastvin. Dva geometry zahnal na útěk když přišli zjistit stav věci, při druhém měření pak měli tito geometři na pomoc poskytnutu ochranu. Spor byl přidělen pražskému magistrátu a byl řešen soudně. Roku 1810 prodal Rottenberger dvůr Josefu Srbovi a do trhové smlouvy zahrnul ustanovení, že má být tato soudní pře nadále vedena.

Roku 1812 přešla Zátorka do majetku hesenského kurfiřta Viléma I. Ten byl po připojení kurfiřtství k nově vytvořenému Vestfálskému království nucen i se svojí rodinou uprchnout do exilu, ale již roku 1813 se směl vrátit a Zátorku spolu se sousední Miseronkou prodal. Po dalším prodeji ji získal pražský advokát Josef Zahořanský z Vorlíka, jehož rodina držela dvůr až do roku 1844. V těch letech patřily k usedlosti pozemky o rozloze 32 jiter: "13 polí v míře 29 jiter, 5 pastvin, 5 zahrad, 5 stromořadí, 2 cesty a 3 lada".

Po Zahořanských se majitelé střídali. Soudní spor skončil až roku 1857 tím, že byl sporný pozemek přepsán jako majetek ke dvorci čp. 43.

Zánik

Roku 1909 koupila pozemky s usedlostí pražská obec. Usedlost od obce koupil Ota Bondy, pozemky obec rozparcelovala a rozprodala jako stavební. Dům byl přestavěn a později zanikl.